Pod názvem Společným postupem sociálních partnerů k přípravě odvětví na změny důchodového systému – etapa I. uskutečňují Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) společný projekt, jehož cílem je v diskusích se zaměstnavateli a zaměstnanci definovat podmínky, které umožní, aby co největší počet zaměstnanců mohl vykonávat své povolání plnohodnotně až do skutečného nároku na starobní důchod.
Uvedený projekt se týká řady odvětví národního hospodářství. Patří sem i stavebnictví. Proto se také nedávno v Praze konala konference představitelů Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) v ČR a zástupců Odborového svazu (OS) Stavba ČR, která měla za úkol napomoci řešení tohoto problému v tomto důležitém rezortu.
Představitelé SPS konstatovali, že bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet současná důchodová reforma, a jak budou vypadat důchodové reformy v následujících letech, je zřejmé, že věk odchodu do důchodu se bude muset zvyšovat. Prodloužení aktivního pracovního věku přinese zcela nové nároky na všechny pracovníky ve věku nad 50 let, zejména pro fyzicky náročná povolání, ale dá se předpokládat, že i pro povolání psychicky náročná. Viceprezident SPS Pavel Ševčík poznamenal, že v současné situaci na trhu práce se na to nepamatuje a dopady prodlužování věku se neřeší u zaměstnanců, ba ani u zaměstnavatelů, pro něž to má samozřejmě rovněž negativní dopady, například tím, že firmy musejí zručné řemeslníky staršího věku nahrazovat mladými řemeslníky bez dostatečných zkušeností a pracovní erudice.
Jak to vidí stavební odbory?
Místopředseda OS Stavba Milan Vomela charakterizoval práci stavbařů jako fyzicky namáhavou práci. Zejména je to patrné u obsluhy nových strojů a technologií, kdy dochází k nárůstu požadavků na pozornost a psychiku zaměstnanců. Negativní vliv má i střídání teplot a vlhkosti při práci venku. Pro stavařinu je charakteristická sezónnost a nárazovost tohoto zaměstnání. V důsledku těchto negativních tendencí vznikají u starších pracovníků značné zdravotní potíže, které jsou příčinou jejich vyřazování z pracovního procesu. Ve velkých stavebních společnostech, kde působí odborové organizace, to odbory sledují, ale v malých podnicích, kde odbory nejsou, přehled není. Proto by měla nastoupit odpovědnost státních orgánů. Mimochodem, jak Vomela podotkl, právě v těchto malých firmách nejsou zaměstnanci přijímáni na řádnou pracovní smlouvu, ale jako OSVČ, což u nich znamená, že přehlížejí své zdravotní potíže, dokud to fyzicky jde.
Vomela dále upozornil na to, že ve stavebnictví se nedostatečně prosazuje systém zvyšování odborné kvalifikace. Některé profese mají striktně předepsáno minimální vzdělání bez možnosti výjimky. Existuje pouze několik výjimek, které ale řeší situaci značně omezeně. Proto doporučil, aby se v prvé řadě daly do pořádku legislativní nástroje, tj. soubor příslušných zákonů a vyhlášek, které by vedly k zabránění diskriminace pracovníků, k jednoznačnému vymezení potřebné lékařské péče, prokazování zdravotní způsobilosti atd. Dále, aby byl pro starší pracovníky zajištěn dostatek různých kurzů či školení a vytvořeny motivační podmínky.
Nutno stanovit hranici zvyšování!
O právních souvislostech problému zaměstnávání starších zaměstnanců ve stavebnictví před jejich odchodem do důchodu hovořil odborový svazový právník Lubomír Dlouhý.Zdůraznil, že není stanoven maximální věk odchodu do důchodu, tzv. »zastropování«. Bývalá pravicová vládní koalice rozhodla o zásadních parametrických změnách důchodového systému bez posouzení reálných společenských dopadů ve všech souvislostech. Stát sice přijal právní úpravu, ale následky postupného zvyšování věku odchodu do penze mají nést samotní zaměstnanci, potažmo organizačně i zaměstnavatelé.
Dlouhý rovněž upozornil na obtížné uplatnění občanů, kterým je více než 50 let, v pracovním procesu. Při ztrátě zaměstnání nacházejí nové velmi těžko. Proto také většinou končí v evidenci úřadů práce a na sociálních dávkách. Navíc v jejich věku působí i řada dalších negativních faktorů, jako je zvýšené riziko pracovních úrazů a nemocí z povolání. Proto doporučil stanovit hranici odchodu do důchodu, tj. zrušit stávající právní úpravu neomezeného prodlužování důchodového věku.
Nezbytná je však součinnost státu, zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců při stanovování legislativních mechanismů pro řešení dopadů zvýšeného důchodového věku, neboť i v případě stanovení maximální hranice důchodového věku (u odborů se diskutuje o možné hranici ve věku 65 let, OS Stavba uvažuje o 63 letech – pozn. autora) bude stejně nutné řešit problémy se zaměstnáváním starších zaměstnanců. Dlouhý zdůraznil, že stát by měl zcela nepochybně změnit celkový přístup a »filosofii« k problematice důchodového systému. Měl by být vytvořen stabilní důchodový systém, namísto dosavadního zpochybňování postavení budoucích důchodců vytvářením celospolečenského klimatu, že »se bude muset pracovat déle a nebude na důchody«.
Za ČMKOS vystoupil její ekonomický expert Jaroslav Šulc. Vysvětlil potřebu zrušit nesystémový krok minulé vlády Petra Nečase - vytvoření druhého pilíře důchodového zabezpečení, a vyslovil názor ČMKOS, aby byl naopak posílen třetí pilíř důchodového zabezpečení, tj. sociální připojištění zaměstnanců prostřednictvím pojišťoven. Zároveň uvedl, že pro odbory je zajímavý i systém druhého pilíře v řadě západních zemí, to je tzv. paritního pilíře, který je tvořen příspěvky zaměstnavatelů i zaměstnanců do systému spoření na penzi.
Zahraniční zkušenosti
O zkušenostech ze zavádění důchodových systémů v rámci Evropské federace pracovníků ve stavebnictví a dřevařství hovořil za zaměstnavatele Jiří Skála. Uvedl, že příprava odvětví stavebnictví na změny v důchodu je v zemích EU značně diferencovaná. Zatím je závislá pouze na iniciativě sociálních partnerů a na politické vůli a ochotě národních vlád. Nejlepší zkušenosti v této oblasti jsou v Německu a Rakousku. Federace považuje za nereálné, aby byl věk odchodu do důchodu ve stavebnictví stanoven na 67 let.
Za nejdůležitější pokládá vytvořit dvou až třípilířový systém důchodového zabezpečení, kdy kromě prvního státního pilíře by existoval i druhý pilíř, tvořený paritními fondy, tj. příspěvky spoření od zaměstnavatele a zaměstnance, případně i třetí pilíř, zabezpečovaný systémem sociálního připojištění přes pojišťovny.
