Podle Mezinárodní organizace práce zahrnuje sociální dialog všechny typy vyjednávání, konzultací nebo výměny informací mezi zástupci vlády, zaměstnavatelů a zaměstnanců ohledně záležitostí společného zájmu ve vztahu k hospodářské a sociální politice. Má napomoci slaďovat zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců v zájmu rozvoje podnikání a zajištění sociálního smíru.
V ČR nyní probíhá sociální dialog na úrovni národní tripartity, která zastřešuje všechna odvětví soukromé i státní sféry. Dále existuje sociální dialog v různé kvalitě na úrovni jednotlivých firem, zakončený většinou uzavřením podnikové kolektivní smlouvy. Důležitým mezistupněm je sociální dialog na odvětvové úrovni. Jeho smyslem je zabývat se problémy, které nemůže řešit národní tripartita ani jednotlivé firmy. Jde o stanovení minimálních odvětvových standardů, které mají mj. zabránit nekalé konkurenci mezi firmami v příslušném odvětví prostřednictvím dumpingových pracovních a mzdových podmínek. Tato převodová páka napomáhá ve vyspělých zemích Evropy k udržení sociálního smíru. V kovoprůmyslu ČR tomu tak v mnoha případech není.
I proto byla tato skutečnost jedním z témat 11. zasedání Rady OS KOVO, které se konalo ve dnech 22. a 23. března v Praze. Projednala materiál „Závěrečná zpráva o kolektivním vyjednávání kolektivních smluv vyššího stupně“ a pověřila místopředsedu OS KOVO Libora Dvořáka, aby o neuspokojivém stavu sociálního dialogu na odvětvové úrovni informoval na tiskové konferenci. V Kováku přinášíme podstatné části jeho vystoupení
před novináři: „OS KOVO prostřednictvím svých 612 ZO a 45 SČ působí u 861 zaměstnavatelů v kovoprůmyslu i jeho navazujících oborech především v odvětvích strojírenského, leteckého, automobilového a elektrotechnického průmyslu, dále v odvětví ocelářství a metalurgie a v neposlední řadě ve středním odborném školství. OS KOVO zastupuje 313 500 zaměstnanců. Uvedená hlavní odvětví kovoprůmyslu reprezentují zaměstnavatelské svazy, které sdružují jednotlivé podnikatelské subjekty.
V ČR je kolektivní vyjednávání upraveno částečně zákonem o kolektivním vyjednávání a částečně zákoníkem práce. Tyto právní normy rozlišují kolektivní vyjednávání na podnikové úrovni, završené uzavřením podnikové kolektivní smlouvy, ale také na úrovni zaměstnavatelských a odborových svazů, završené kolektivními smlouvami vyššího stupně. Zde hodnotíme velmi kladně přístup Elektrotechnické asociace ČR a Asociace leteckých výrobců, se kterými OS KOVO pravidelně sjednává a uzavírá KSVS.
V působnosti OS KOVO se v minulých letech dařilo KSVS uzavírat kromě odvětví strojírenství, kde byla KSVS uzavřena naposledy v roce 1997. V automobilovém průmyslu je již od roku 2000 v působnosti pouze dohoda o spolupráci a KSVS se zde již nevyjednává od roku 1993. V ocelářství a metalurgii se v současnosti zaměstnavatelé brání uzavření čehokoliv na úrovni odvětví, stejně tak jako v letošním roce poprvé i v odvětví
odborného a učňovského školství.
Konkrétně se jedná o tyto zaměstnavatelské svazy, které mají ke kolektivnímu vyjednávání negativní přístup. Jde o Svaz sléváren ČR, o Odvětvový svaz hutnictví a železa, o Sdružení automobilového průmyslu a o Sdružení učňovských zařízení.
I přesto, že OS KOVO postupoval dle zákona o KV a ZP, je společným bodem všech těchto zaměstnavatelských svazů argument, že nemají mandát k vyjednávání KSVS od svých členů. U Sdružení
automobilového průmyslu je tento odpor ještě povýšen o tvrzení, že není zaměstnavatelským svazem a na postup OS KOVO dle zákona o KV reagoval podáním rozkladu a posléze i správní žalobou k Městskému soudu v Praze proti MPSV ohledně určení zprostředkovatele.
OS KOVO je přesvědčen a zastává stejný názor jako MPSV, že za situace, kdy se určitá skupina zaměstnavatelů sdruží za účelem prosazování společných zájmů na všech dostupných úrovních, je očekávatelné, že se s takovou skupinou zaměstnavatelů pokusí odborový svaz zahájit kolektivní vyjednávání.
V případě přijetí shora uvedeného formalistického přístupu zaměstnavatelských svazů by bylo pro tyto organizace velmi snadné vyhnout se v případě potřeby kolektivnímu vyjednávání, resp. případným následným nátlakovým akcím plynoucím z kolektivního sporu, a tím dosáhnout stavu, kdy by se v případě potřeby mohly přestat označovat jako organizace zaměstnavatelů. OS KOVO je přesvědčen nejenom z tohoto stručného popisu komunikace se zaměstnavatelskými svazy, že tyto subjekty nerespektují platnou legislativu ČR, konkrétně již zmíněný zákon o kolektivním vyjednávání a zákoník práce, podle kterých se mají k předloženému návrhu KSVS vyjádřit s konkrétním sdělením, která ustanovení návrhu KSVS nepřijaly, a druhé smluvní straně mají poskytovat požadovanou součinnost.
Toto je ze strany zmíněných svazů ignorováno s poukazem, že jejich členové jim nedali ke kolektivnímu vyjednávání pověření. Tento argument je však ve vztahu ke zmíněné legislativě zcela irelevantní, jelikož ho příslušná legislativa neřeší.
OS KOVO v současné době vyčká na rozhodnutí soudu, a následné kroky budou orgány OS KOVO připravovat jak na základě tohoto rozhodnutí, tak v souladu s pracovněprávní legislativou ČR. O těchto krocích bude OS KOVO média a veřejnost informovat, tak jak budou v následném čase aktuální.“
Sami si porovnejte, co se z vystoupení Libora Dvořáka následně objevilo v údajně nezávislých a objektivních médiích…
