Zprávy o mezinárodní smlouvě TTIP se občas mihnou v českých médiích a bez větší pozornosti většinou zase zmizí. Tato smlouva by přitom mohla už brzo ovlivnit život všech občanů Evropské unie a výrazně dotknout by se mohla i zaměstnanců. Konkrétní aspekty projednávané smlouvy představil Koordinátor Evropské občanské iniciativy proti TTIP a občanský aktivista Jan Májíček.
Co to vlastně znamená TTIP?
Je to zkratka pro Transatlantic Trade and Investment Partnership, což česky znamená dohoda o transatlantickém obchodním a investičním partnerství. To je velká mezinárodní ekonomická dohoda, o které v současné době vyjednává Evropská unie a Spojené státy americké. Jejím cílem je odstranit tzv. netarifní bariéry obchodu, což v našem případě znamená všechny možné regulace, které na stranách Unie a Spojených států existují. Tarifní bariéry (jako například cla) jsou obecně mezi Unií a Státy poměrně nízké. Ale těch netarifních je celá řada a navzájem se velmi liší, například tím, co se může vyrábět a za jakých podmínek, jaké jsou výrobní postupy a jaký je způsob ochrany jak zaměstnanců, tak spotřebitelů. Cílem této dohody je sjednotit tato odlišná pravidla na nějakém jednotném společném standardu.
Jak dlouho už jednání o smlouvě TTIP trvají?
Jednání probíhají už několik let. Ta idea se začala rodit okolo roku 2011, když představoval Barack Obama tradiční Zprávu o stavu unie. Nyní jsme po čtrnáctém kole vyjednávání a stále se ukazuje, že je to skutečně komplikované, protože ta smlouva by měla zahrnovat úplně všechno od bankovních regulací přes pracovní právo po farmářské produkty a chemické výrobky, což znamená spoustu otázek a spoustu problémů, se kterými se setkáváme. Největší problém je v tom, že by se ty evropské standardy, které jsou obecně vyšší než ty americké, mohly snižovat. To znamená, že by se stalo to, o co vyjednavači usilují, tedy vzájemné uznávání standardů. Na první pohled to zní dobře: méně byrokracie, snadnější obchod atd. Problém je v tom, že přístupy k ochraně zaměstnanců a spotřebitelů se v Unii a USA velice liší. Pokud prohlásíme rozdílné stupně ochrany za sobě rovné, bude to znamenat, že by se na evropském trhu mohly začít objevovat výrobky a praktiky, které nesplňují evropskou kvalitu, ať už jde třeba o technologické postupy nebo ochranu práv zaměstnanců. To by jednak ohrožovalo spotřebitele, protože by neměli zaručenou kvalitu tak jako dnes, a zároveň by to ohrožovalo evropské hospodářství, protože s menšími ná-klady na technologické postupy, nebo ochranu zaměstnanců klesají náklady na výrobu, takže to americké zboží by bylo levnější než to evropské.
Jak to se smlouvou vypadá nyní? Jaké jsou šance na její přijetí?
Když se před pár měsíci setkal Barack Obama s Angelou Merkelovou v Hannoveru, tak říkali, že by chtěli ta jednání urychlit tak, aby byla smlouva uzavřena třeba už do konce roku. To je podle mě ale úplně nerealistické, ačkoli snaha o zrychlení celého procesu tu je. Jednání bude probíhat ještě minimálně rok a i to je optimistický odhad. A kdyby se to povedlo nějak uzavřít, bude pak následovat minimálně rok dlouhý proces takového právního čištění textu dohody, oficiální překlady do všech unijních jazyků a samozřejmě ratifikace. Takže pokud ta dohoda projde (protože je to skutečně komplikované a je v tom skutečně množství problémů), tak nás čeká ještě minimálně dva, dva a půl roku, možná i déle, než dohoda začne platit.
Jsou jednání o smlouvě veřejná?
Ta situace je dost paradoxní a během času se ty postoje dost měnily. První trochu relevantní informace o vyjednávání jsme se dozvěděli od Američanů. Od jejich zástupců, kteří jsou zodpovědní za vyjednávání. Potom pod velkým tlakem uveřejnila nově ustavená Junckerova komise (poznámka: Jean-Claude Juncker je předsedou Evropské komise) mandát Evropské unie k vyjednávání, což potvrdilo spoustu obav, které jsme měli. V tom dokumentu je popsán mandát pro Evropskou komisi od jednotlivých členských vlád. Kromě už výše zmíněných principů obsahuje návrh na mezinárodní systém arbitráží ISDS nebo orgánu regulatorní spolupráce. Cílem smlouvy má být vytvořit jednotný transatlantický trh. Od začátku vyjednávání je komise samozřejmě pod velkým tlakem, protože něco takového může potenciálně ohrozit velkou část lidí. Snaha o to získat co nejvíce informací, je tedy logická. Transparentnost vyjednávání ale zůstává pořád pochybná. Poslední únik vyjednávaných dokumentů, který způsobilo Greenpeace, ukázal, jaký je propastný rozdíl mezi tím, co zveřejňuje na stránkách Komise a o čem se skutečně jedná.
My jsme se třeba dozvěděli, že na rozdíl od organizací spotřebitelů nebo odborů, mají k vyjednávaným dokumentům přímý přístup svazy zaměstnavatelů z různých průmyslových oborů. Ten únik potvrdil naše obavy a dále posílil obrovskou vlnu kritiky za netransparentnost jednání, kterou Evropská komise předvádí.
Pokud bude smlouva jednou platit, koho nejvíce ovlivní?
My jsme vždycky tlačili na to, aby byla provedena nějaká dopadová studie, která by zhodnotila rizika TTIP. Nikdo ale nic takového neudělal. Oficiální studie pouze ukazují, jak poroste zaměstnanost a HDP. Smlouvy tohoto typu ale k růstu zaměstnanosti nevedly. I v tom nejoptimističtějším scénáři, který by znamenal maximální liberalizaci, mluví studie Evropské komise o růstu 0,49 % HDP do roku 2027. Ze struktury smluv a dosud zveřejněných dokumentů je jasné, co by to znamenalo. Například spotřebitelé by byli vystaveni potenciálně nebezpečnému zboží, které by v EU nikdy nemohlo přijít na trh. V USA je třeba úplně běžné, že se používá do rtěnek olovo. Při výrobě produktů z vepřového masa se používají růstové hormony, u kterých existuje podezření, že způsobují mrtvici, protože zvyšují krevní tlak. Ve Spojených státech to takhle může fungovat, ale v Unii funguje princip takzvané předběžné opatrnosti, takže když by teoreticky něco mohlo poškodit zdraví člověka, je to zakázané. Ve Státech je to úplně naopak. Tam se používá metoda odhadu rizik, a když jsou rizika nízká, tak výrobek může na trh. A když pak někdo má zdravotní problémy, tak se musí s tou konkrétní společností soudit a dokazovat, že to bylo vlivem toho, že používal jejich produkty. Pro evropské potravináře pak bude TTIP znamenat příliv velkého množ-ství amerických výrobků, protože americké farmy jsou mnohem větší než ty evropské a díky nižším standardům je jejich zboží levnější. Dokáží tak produkovat více, za lepší cenu, ale také v nižší kvalitě.
Potenciálně je ohrožena i situace zaměstnanců, protože bude existovat tlak na sjednocení pravidel. USA přitom dodnes nemají ratifikováno několik důležitých konvencí Mezinárodní organizace práce (ILO). Díky tomu mohou snáz lidi propouštět a tento tlak se může přenášet i do Evropy. Zaměstnavatelé si často stěžují na zákoník práce už dnes. Představte si, jak silně o to budou usilovat, až je opravdu tvrdě zasáhne konkurence amerického zboží.
Platností smlouvy TTIP tedy můžeme být postiženi úplně všichni, je to totiž tak všeobjímající smlouva, že každý aspekt života je v ohrožení.
Kdo patří mezi podporovatele a odpůrce TTIP v Evropské unii?
Největší odpor proti TTIP je v Německu. Stále ještě běží petice proti vyjednávání TTIP a za tu dobu, co petice existuje, celou polovinu z více než 3 milionů podpisů sebralo Ně-mecko. Existuje tam široká koalice farmářů, odborářů a různých spotřebitelských, církevních a občanských organizací, která je proti smlouvě, a většina Němců ví přesně, co TTIP je. Kdybychom se zeptali tady, tak málokdo to náhodně na ulici asi bude vědět. Ale ten odpor roste a roste i v České republice. Podle posledního výzkumu Eurobarometru (poznámka: série pravidelných průzkumů veřejného mínění v zemích Evropské unie) podporuje podpis TTIPu 56 procent Čechů. Mezi odpůrce TTIP pak patří odborové organizace napříč EU, ale i USA.
Do řad zastánců se pak řadí velká část politických elit jak národních, tak evropských a všemožné svazy zaměstnavatelů a producentů.
Existuje ještě nějaká možnost, jak proces schvalování smlouvy zvrátit?
Existuje několik aktivit, do kterých se mohou lidé zapojit. Můžou podepsat již zmíněnou online evropskou petici (www.stop-ttip.org/podepiste). Pak se můžou ptát svých českých politiků, co si o TTIPu myslí a proč. Snažit se klást nepříjemné otázky, třeba co se týká toho ohrožení práv zaměstnanců. To je klíčové, protože pokud dojde k hlasování o smlouvě, tak se pak bude hlasovat v jednotlivých členských státech a je potřeba na politiky zatlačit, aby nenechali projít něco, co by mohlo poškodit zájmy občanů této země a Evropy.
Děkuji Vám za rozhovor.
