V posledních měsících probíhá intenzivní debata o kompetencích nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP). Ministerstvo zdravotnictví v dubnu realizovalo dotazníkové šetření zaměřené na možné změny kompetencí. Diskuze o kompetencích je bezpochyby potřebná. Současně ale vyvstává důležitá otázka: jsou v této debatě skutečně zastoupeny všechny nelékařské zdravotnické profese?
Z komunikace s Ministerstvem zdravotnictví vyplynulo, že aktuální dotazník vznikal primárně v prostředí sesterských profesí. Přestože byl dotazník prezentován jako určený pro všechny nelékařské zdravotnické pracovníky, jeho struktura a formulace řady otázek odpovídají především klinickému a sesterskému provozu. Pro některé další odbornosti jsou tak části dotazníku obtížně aplikovatelné nebo nereflektují specifika jejich práce.
Podobný trend jsme zaznamenali i na odborné konferenci věnované kompetencím NLZP v únoru tohoto roku, kde výrazně převažovaly sesterské profese, zatímco další nelékařské odbornosti měly výrazně menší prostor.
Nejde přitom o spor mezi jednotlivými profesemi. Sestry mají v systému nezastupitelnou roli a je logické, že jsou v odborných diskusích aktivní. Problém však vzniká ve chvíli, kdy jsou současné debaty o kompetencích NLZP nadále vedeny převážně optikou klinických a sesterských profesí, přestože nelékařští zdravotničtí pracovníci tvoří velmi různorodou skupinu odborností s odlišnými kompetencemi, odpovědností i podmínkami výkonu práce.
To se týká například pracovníků laboratorních oborů, radiologických asistentů a dalších specializací, které nesou vysokou odbornou odpovědnost a podílejí se na klíčových částech diagnostického i léčebného procesu. Přesto se jejich specifika do systémových debat, návrhů změn a podkladových materiálů ne vždy promítají v odpovídající míře.
Pokud mají být nastavovány nové kompetence, pracovní podmínky nebo vzdělávací rámce, je důležité, aby se na jejich tvorbě podílely všechny odbornosti, kterých se změny bezprostředně týkají. Přínosné by bylo jejich systematické zapojení nejen do připomínkování návrhů, ale i do přípravných pracovních skupin, odborných debat, konferencí a tvorby podkladových materiálů.
Nelékařští zdravotničtí pracovníci nepůsobí pouze v klinickém provozu a v přímé péči o pacienta. Přesto jsou pro fungování zdravotnického systému nepostradatelní.
Současně chce OALPZ upozornit, že nelze oddělovat kompetence od pracovních podmínek a odpovídajícího finančního ohodnocení. Rozšiřování odpovědnosti bez odpovídající personální a finanční podpory může vést k další destabilizaci systému a v konečném důsledku i ke zhoršení kvality péče.
Diskuze o budoucnosti NLZP by proto měla být vedena skutečně napříč profesemi, a to nejen formálně, ale i prakticky.
Mgr. Jana Němcová
předsedkyně OALPZ
