Letos už potřetí zavítaly dámy z Mobbing Free Institutu (dále MFI) do Domu odborových svazů, aby se s odboráři podělily o své zkušenosti z oblasti pracovní šikany.
Závěrečný seminář měl tentokrát za cíl vyškolit odboráře tak, aby byli schopni poradit obětem šikany, jak účinně komunikovat s mobberem (šikanující osoba) a chránit tak nejen své pracovní místo, ale především psychické zdraví. Pokud se stanete obětí šikany, můžete se totiž dostat do stresové spirály, ze které pak už nemusí být úniku a škodlivé účinky mobbera si pak můžete nést i po zbytek života. Zařazení do společnosti a na pracovní trh pak může být v řadě případů obtížné, někdy zcela nemožné.
Není vítězů bez hrdinů
Během semináře opět zazněla řada případových studií z bohaté praxe všech zúčastněných. Snahou bylo zejména rozdělit šikanu nevědomou, vědomou a patologickou. Zakladatelka a koordinátorka MFI Michaela Švejdová uvádí, že pamatuje až 60% případů, kdy se jednalo o šikanu nevědomou. V takovém případě může mít oběť šikany „vyhráno“ a nemusí ji čekat usilovný boj o spravedlnost, připomínající Don Quijoteův souboj s větrnými mlýny. Někdy se stává, že nadřízený v návalu povinností, vlastní zahlceností prací a tlakem plnit úkoly, zapomíná na to, že jeho podřízení jsou pořád „jen“ lidé, kteří mají své přirozené fyziologické i sociální potřeby a dlouhodobé vystavení stresorům a nadměrné pracovní zátěži jim může přivodit vážně psychické i fyzické obtíže.
V takovém případě pomáhá často jediné: prostě se ozvat. Ale u introvertních povah, labilnějších a méně sebevědomých jedinců, kterým dělá problém se ozvat, a považují to za osobní selhání, je často každá pomoc drahá. Ta přitom musí začít hlavně u nich. Málokdy totiž nadřízený sám pozná, že se jeho podřízení cítí šikanovaní a dokud za ním nepřijdou, má za to, že je vše v pořádku.
Měli jsme možnosti si vyslechnout případy, kdy zaměstnanec musí ve firmě odvádět práci za tři lidi, a protože je schopný, výkonný a vše „hravě“ zvládá, zaměstnavatel necítí potřebu do problému zasahovat. Proč by to taky dělal, vždyť dotyčný zastane práci za tři a on tak navíc ušetří.
„Člověk není věc; stane-li se věcí, je zničen; dříve však než k tomu dojde, stává se zoufalcem, desperádem a odpůrcem života,“ Erich Fromm, německý psycholog a filosof
Pokud se ale ozvete, upozorníte na to, že z takového stylu práce jste už chronicky unavení, nemůžete se soustředit a trpí tím i vás osobní život, zaměstnavatel se často podiví a kdyby to prý věděl, tak by něco takového nedopustil. Situaci začne řešit a zaměstná dostatek pracovních sil, aby práci zefektivnil a nedostával tak své lidi pod tlak. Nemusíte tedy nutně hned ze zaměstnání odcházet, stále existuje mnoho slušných zaměstnavatelů, kteří si chtějí schopné zaměstnance udržet. Když ale vidí, že zvládáte dělat práci i za druhé a děláte to navíc dobře, využijí toho. Někomu to skutečně může vyhovovat, jsou takoví jedinci, kteří potřebují být maximálně vytíženi. Ne všem to ale dělá dobře. Buďte proto hrdinou a ozvěte se. I šéf je jenom člověk, a pokud o vás stojí, nebude vás chtít ztratit.
Horší to ale je, pokud se jedná o šikanu vědomou. Co to pak znamená? Jedná se o dlouhodobé a systematické působení mocnější osoby na osobu s nižšími pravomocemi, kdy nadřízená osoba využívá své moci, vlivu a postavení na úkor svého podřízeného. Takový psychický nátlak musí trvat minimálně půl roku a musí být zaměřen na konkrétního jedince s cílem ho nervově vykolejit a odrovnat, kdy na konci je odchod šikanovaného z práce. Šikana se může projevovat různě. Ať už je to nadměrné zadávání pracovních úkolů, které se nedají v pracovní době zvládnout, zadávání úkolů mimo rámec pracovní smlouvy a mimo náplň práce, kontrola soukromí a narážky na osobní život, vulgární a hulvátské jednání, diskriminace, posměšky, přehlížení, zadávání podřadných úkolů, nemožnost osobního rozvoje, vzdělávání, atd. Je toho skutečně mnoho, uvádíme tuto definici hlavně proto, aby bylo možné jasně rozpoznat šikanu, která musí být systematická a dlouhodobá od toho, kdy se váš šéf například špatně vyspal anebo zrovna řeší nějaké osobní problémy a ty pak přenáší na vás. Sice to není etické a profesionální, ale i šéf je také jenom člověk a dá se to omluvit. Systematický psychický nátlak ale nikoli.
„Z pracovišť se vytrácí lidský faktor a roste tlak na výkon,“ Petra Lhotáková, nová ředitelka MFI
Potom je tu šikana patologická a to už máme co dočinění s psychopaty. Významný český psychiatr Radkin Honzák radí jediné: s psychopaty se nevyjednává, raději se jim vyhněte. To ale lze možná v soukromém životě, s někým takovým zřejmě nebudeme navazovat bližší přátelství (pokud si nejsme předem dobře vědomi toho, jak psychopati přemýšlí a jednají včetně případných následků, které na nás takové jednání může mít), ale pokud je psychopat přímo váš nadřízený, z práce se stává hotové peklo. Samozřejmě je velice obtížné prokázat, kdo psychopat je a kdo není, to musí posoudit psychiatr a nám to v tu chvíli stejně asi moc nepomůže.
Bavme se proto o patologické šikaně bez psychopatické diagnózy. V takovém případě mobber šikanuje z čisté radosti a ukojení vlastních zvrácených potřeb. Často se jedná o bývalou oběť šikany, která ve snaze zabránit další vlastní šikaně, šikanuje ostatní, aby tak prezentovala svou moc a sílu.
Zde je na místě se takového člověka ve vedení společnosti zbavit, někdo takový by s lidmi vůbec pracovat neměl. Jenomže, jak na to? Spojte se! I zde platí, že jedinec sám o sobě mnoho nezmůže, ale dát dohromady víc hlav a víc hrdinů, to může být obtížné. Ne každý je odvážný, bojí se o práci, o peníze a o to, že si pak cejch „udavače“ ponese celý zbytek života. To ale mobberovi akorát nahrává a čerpá tak pro své nekalé praktiky další energii. Nejenom v pohádkách, ale i v reálném životě sice platí, že zlo se nakonec zničí samo, ale může to často být běh na dlouhou trať.
Pokud mají vaši kolegové s vaším nadřízeným podobné zkušenosti, ale bojí se ozvat, nebojte se ozvat vy, třeba MFI, který vám poradí, jak postupovat. Boj s patologickým mobberem ale není procházkou růžovým sadem. Budete se muset obrnit trpělivostí a vírou, že spravedlnost nakonec zvítězí. Na konci bude nejenom vaše vítězství, ale pomůžete tím i dalším; někdo takový už lidem velet nebude.
Úspěšný, vzdělaný, inteligentní a ještě k tomu krásný? Ideální oběť šikany!
Předsudky velí, že oběť šikany je prototyp outsidera, například někdo, kdo má pár kilo navíc, brýle, mastné vlasy a vypadá, jako kdyby ho právě propustili z léčebny. Tak tomu možná bylo na základní nebo střední škole, kde se ti, co jsou prostě „jiní“ stali terčem posměchu a útoků.
Ve světě dospěláků a na pracovištích je to ale trochu jinak a ten rozdíl je až překvapivý.
Obětí šikany se naopak často stávají ti úspěšní, schopní, vzdělaní a výkonní. Proč? Vždyť je to přece nelogické! Šikana ze strany šéfa anebo také kolegů přichází právě proto, že jste schopní a výkonní. Příčinou šikany je v tomto případě závist (v případě šéfa, který si připadá neschopný) anebo strach z konkurence (ze strany kolegů, kteří vidí, že práci zvládáte lépe než oni a bojí se, že se to obrátí proti nim).
„Násilí je protikladem moci, protože moc pramení z masové spolupráce, kdežto k násilí není třeba velkého počtu lidí, stačí účinná technologie,“ Hannah Arendtová, filosofka
Dále se pak jedná o odlišné, příliš nápadné anebo nové pracovníky. Pokud například na nemocniční oddělení přijde nová sestra, která vyčnívá svým netradičním účesem, zdravým sebevědomým a touhou učit se nové věci, služebně zkušenější kolegyně si ji pak vezmou „do parády“ a pokud si dotyčná nenastaví pevné hranice hned na začátku, může se dostat do problému. Ve zdravotnictví uvádí sestry jako nejdůležitější faktor kolektiv. Pokud ten nefunguje, může to být podnět k odchodu ze zaměstnání. V případě současného kritického nedostatku sester v Česku tím pak může trpět i pacient.
Dalších typů obětí je celá řada, bohužel ze statistik vyplývá, že ze 70% se jedná o ženy. Proč tomu tak je? Jednoznačná odpověď na to není, ale jedna z teorií hovoří o přirozené ženské potřebě upozorňovat na problémy, na určitý ochranářský pud, odkazující k mateřství – chránit nejenom sebe, ale případně i ty druhé. Muži jsou v tomto směru flegmatičtější a mávnou nad takovými věcmi rukou. Následně to v sobě dusí a případy mužů, například policistů, kteří se stali obětí šikany, co pod dlouhodobým tlakem už situaci neustáli a nervově se zhroutili, nejsou bohužel ojedinělé. Muži mají jen potřebu své problémy až tolik neventilovat. V tomto směru mohou být proto statistiky zkreslené.
A kdo vlastně šikanuje a proč?
Závěrem si ještě vysvětleme, proč má vůbec někdo potřebu šikanovat. Racionálně smýšlející jedinec by si možná řekl, že něco takového se dá „pochopit“ někde na základní a možná ještě střední škole, kdy se děti vyrovnávají sami se sebou, s okolním světem a snaží se nějak demonstrovat vlastní Já na úkor omezování druhých. Od dospělých (zvláště pak nadřízených) se ale přece čeká zkušenost, určitá lidská a morální vyzrálost, a když je někdo šéf, tak by to měl být ten nejlepší. V praxi to ale často funguje docela jinak. Zde bychom mohli terminologií Ericha Fromma mluvit o „nekrofilním typu osobnosti“ ta je totiž – na rozdíl – od „biofilního typu osobnosti“ charakteristická tím, že má radost z ničení, destrukce, smrti, pohledu na černé, temné a na první pohled odpudivé věci. Mysl takových jedinců vyznává ten nejčernější druh humoru s odkazy na smrt a zkázu.
Metaforicky a přeneseně myšleno to pak lze převést i na vedoucí pozice. Šéf se pak stává hráčem, králem na šachovnicovém poli, který hýbe se svými figurkami (zaměstnanci) a těší se, že je může ovládat a postupně vyhazovat ze šachovnicového pole, přičemž na něm zůstane (jako nejdůležitější figurka) zcela sám jako vítěz.
Motivace k mobbingu
Částečně jsme se o některých faktorech už zmiňovali. Je to vlastnictví moci a její demonstrace. Dále to může být nenávist, závist, žárlivost, narušená pracovní dynamika, tlak na výkon, stres a napětí, neřešený konflikt nebo nuda. Není nic horšího než nudící se šéf, který sám nemá co na práci a jeho jedinou náplní je vymýšlet neřešitelné úkoly pro své podřízené a ještě je urážet z neschopnosti, nekompetentnosti, častovat je výhružkami a narážkami na mzdu, propuštění, atd.
Nejhorší je, že šikanující nadřízený, pokud je mu ponechán zcela volný prostor pro šikanu a problém není včas řešen, má všechny trumfy na své straně. Kombinuje moc ideologickou a represivní. Může ideologicky, nátlakově jednat a systematicky mučit, mačkat a ždímat svou oběť, dokud ji nepřinutí stále chybovat, aby jako důvod propuštění mohl uvést neschopnost a nekompetentnost a nepohodlné osoby se snadno zbavit. A stejně tak může jednat také represivně, kdy veškeré ideologické tlaky může i reálně uskutečnit a represivní násilí obrazně řečeno přenese do praxe tím, že z důvodu „neplnění pracovních úkolů“ nedostane zaměstnanec slibované odměny, je mu krácena mzda a neustále se mluví o jeho propuštění, které ale nejspíš nenastane, protože nadřízenému dělá dobře, že se na někom může zdokonalovat v oblasti šikany.
Znovu ale platí: nejste bezmocní, jenom je potřeba se ozvat; buď MFI anebo na některé z krizových center, které by vám mohlo pomoci:
• Firemní krizový tým nebo pověřená osoba
• Personální oddělení
• Vedení firmy, závodní rada
• Instituce zabývající se šikanou na pracovišti (MFI)
• Psychologická poradna
Závěrem
Odborový svaz pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví je velice rád za další úspěšnou spolupráci s MFI. Během cyklu tří šestihodinových seminářů v sídle odborových svazů jsme se mohli nejprve seznámit s problematikou šikany, představili si některé modelové situace a nakonec jsme se naučili, jak v takové situaci komunikovat a jednat.
Získané informace nám moc pomohly ujasnit si především to, co (ještě) šikana není a co (už dávno) šikanou je.
Snažení MFI – jakožto jediné instituce v Česku, zabývající se problematikou šikany na pracovišti – si vážíme a přejeme ji úspěšný boj se šikanou, která k lepším pracovním podmínkám na pracovišti rozhodně nepřispívá a nemá tam co dělat!
