Pod záštitou europoslance Martina Hlaváčka uspořádala skupina Renew Europe (Obnova Evropy) Evropského parlamentu ve spolupráci s Agrární komorou ČR koncem dubna webseminář pod názvem „Evropská zelená dohoda: Ambice versus realita“.
Cílem semináře bylo poukázat na to, jak se hlavní programové směřování Evropské unie „Zelená dohoda pro Evropu“ (Green Deal) promítá nejen do přípravy nové Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027 a zároveň jak zasahuje i do všech sektorů hospodářství EU i jednotlivých členských zemí.
Člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Evropského parlamentu poslanec Martin Hlaváček ve svém vystoupení připomenul, že program a podstata Zelené dohody pro Evropu se odvíjí od stanovení klimatických cílů Evropské unie, to je dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Upozornil, že základní otázkou číslo jedna je, jak se bude dařit tyto cíle naplňovat, a to nejen v rámci celé EU, ale i jednotlivých členských zemí. Podle Martina Hlaváčka největší dopady do dalšího ekonomického a společenského vývoje Evropské unie budou mít strategie, které si EU vytýčila a odsouhlasila v loňském roce. Z několika strategií, které byly v rámci Green Dealu formulovány, patří k nejdůležitějším Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) a Strategie pro biodiverzitu. Načež Martin Hlaváček k tomu dodal, že, podle něho, jsou to i Strategie pro oběhové hospodářství a Strategie pro ekologické zemědělství.
Podle Martina Hlaváčka jde celkově asi o 150 legislativních a nelegislativních opatření a iniciativ, které ve svém důsledku budou ovšem znamenat komplexní revizi všech právních předpisů, které se týkají zemědělského a potravinářského odvětví. Přičemž uvedl, že celý systém zemědělské a potravinářské výroby, obchodu a prodeje bude svázán nově stanovenými legislativními a nelegislativními pravidly. Ovšem, jak dále podotkl, tento nový model, který je nyní vytvářen, je nutné důkladně prodiskutovat nejen v Evropské komisi, Evropském parlamentu a Evropské radě, ale i příslušnými odborníky, aby se nestalo, že tyto navrhované změny se nedostaly do rozporu s realitou života. Současně poukázal na skutečnost, jak se na tato nová pravidla zemědělské a potravinářské výroby a obchodu bude dívat i ostatní svět. To je zejména USA, ale i například země Latinské Ameriky či některé asijské státy. Upozornil, že debata s ostatním státy světa, která je také o nalezení společenského konsensu, může být velmi obtížná.
Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který vystoupil s přednáškou „Výzvy a problémy českého zemědělství ve vztahu k plnění požadavků Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu“, konstatoval, že se hodně hovoří o ambicích Zelené dohody pro Evropu, ale již mnohem méně o jejich splnitelnost. V této souvislosti poukázal na to, že Evropská komise odmítá, aby byly vypracovány odborné studie o jejích dopadech nejen do ekonomiky, ale i do praktického života všech obyvatel EU. Načež poznamenal, že základním cílem Zelené dohody pro Evropu je dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Přitom jednotlivé strategie, které jsou součástí Zelené dohody, se stanou právně závaznými nejen pro celou EU, ale i pro jednotlivé členské státy.
Poté se Jan Doležal věnoval obsahovému zaměření Zelené dohody. V této návaznosti konstatoval, že Česká republika se v řadě oblastí dostává do rozporů s jejími deklarovanými cíli. Konkrétním příkladem, podle něho, je mimo jiné používání pesticidů při ochraně rostlin. Česká republika je značně omezuje. Z hlediska jejich spotřeby patříme do první pětiny zemí EU. Proto také cíl EU, snížit jejich užití o 50 %, se týká řady jiných zemí EU než České republiky. Takže, kdybychom to množství, které ročně užíváme, snížili o plánovaných 50 %, dostali by se naši zemědělci do vážných problémů v rámci ochrany plodin při jejich pěstování. Neměli by je totiž čím chránit. Podle Jan Doležala je těchto příkladů povícero. Načež dodal, že právě tyto otázky stojí mimo pozornost vrcholných orgánů EU. Podle něho je to jeden z mnoha vnitřních sporů mezi ambicemi a realitou.
V této návaznosti Josef Doležal nadnesl otázku, zda zemědělcům vůbec vyplatí hospodařit, když budou mít ruce svázané řadou ekonomických, výrobních a legislativních opatření, které jsou součástí politiky Green Dealu. Přitom nejde jen o ochranu životního prostředí, ale je zapotřebí vidět i ekonomické a sociální rozměry zemědělské a potravinářské výroby. Vždyť lidi na venkově zajímá, jak budou pracovat a žít ke své spokojenosti. Zároveň k tomu dodal, že produkce potravin by měla reflektovat skutečné ekonomické a enviromentální náklady na jejich výrobu. Jestliže poroste cena potravin, zaplatí to nakonec spotřebitel.
V závěru svého vystoupení Jan Doležal konstatoval, že tlak vrcholných orgánů EU na aplikaci těchto strategií do jednotlivých členských zemí EU nadále poroste a bude velmi výrazný. Proto se veřejnost, a to nejen zemědělská, musí umět ozvat a zapojit se do široké diskuse. Jejím cílem by mělo být upozornit vrcholné orgány EU na rozpory, které zavádění Zelené dohody pro Evropu, bez řádné analýzy jejích dopadů, přináší. Plány jednotlivých strategií by měly být nejen ambiciózní, ale i splnitelné.
Zemědělský expert Maroš Ivanič z Economic Research Service, což je podřízená organizace U.S. Department of Agriculture (amerického ministerstva zemědělství) se, jako spoluautor, podílel na vypracování odborné studie, která zkoumá dopady Evropské zelené dohody do evropského, potažmo i světového zemědělství. V úvodu svého vystoupení Maroš Ivanič nastínil, že autoři této studie se, pro komplexní náročnost celého problému, soustředili na dvě základní strategie, a to především na Strategii „Strategii Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) a zároveň i na Strategii pro biodiverzitu. Přičemž poznamenal, že autoři studie se zabývali zejména tím, jak realistické jsou plány, které tyto strategie obsahují. Načež dodal, že pokud jde o to, jak se na to dívá ostatní svět, tak zemědělská a potravinářská výroba EU činí jen jedno procento světové zemědělské a potravinářské produkce.
Poté, co v kostce Maroš Ivanič charakterizoval jednotlivé aspekty Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, to je například její plány na snížení zemědělské půdy o 10 % tím, že zůstane ležet ladem či plány na snížení jednotlivých vstupů do výroby, přešel k charakteristice tří základních scénářů, které Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ nabízí nejen Evropské unii, ale i celému světu. Přičemž první scénář spočívá v tom, že jednotlivé aspekty této strategie implementuje pouze EU, zatímco druhým scénářem je tzv. střední cesta, kdy tyto strategie implementuje nejen EU, ale i její nejbližší partneři. To by mohli být některé africké země, které jsou svázány se svými mateřskými zeměmi z doby koloniální politiky. Současně by tuto strategii mohly zavést i státy Evropského sdružení volného obchodu, případně další státy, které lze zařadit k zemím volného obchodu. Třetí scénář je globální, to je, že se připojí řada zemí světa, včetně USA.
Maroš Ivanič se poté zaměřil na charakteristiku všech tří cest s tím, že popsal jejich dopady na evropskou, americkou a světovou ekonomiku. V prvním případě, kdy se tyto strategie implementují pouze v Evropské unii, klesne zemědělská a potravinářská produkce EU o minus 12 %, v USA to zůstane na stejném (0 %) a ve světě klesne produkce o 1 %. Ceny v EU vzrostou o 17 %, v USA o 5 % a ve světě o 9 %. Dovoz do zemí EU ze zahraničí se zvýší o 2 %, naopak v USA se dovoz sníží o 3 % a ve světě klesne o 2 %. V případě vývozu, v EU klesne vývoz o 20 %, naproti tomu v USA se zvýší o 6 %, ale ve světě klesne o 2 %. Pokud jde o zisk farmářů, díky tomu, že v EU 10 % zemědělské půdy bude ležet ladem a farmáři ji nebudou obdělávat, klesne jim zisk o 16 %. Zatímco v USA zisk farmářů vzroste o 6 % a ve světě o 2 %. Rovněž porostou i náklady na potraviny na hlavu a rok, a to v EU o 153 $, v USA o 59 $ a ve světě o 51 $. Pokud jde o výši HDP, nastane její pokles, a to v EU o 71 mld. $, v USA o 2 mld. $ a ve světě o 94 mld. $. Navíc, v rámci tohoto prvního scénáře vzroste potravinová nejistota v řadě států světa a bude týkat zhruba 22 milionů lidí.
V případě středního scénáře by produkce v EU klesla o 11 %, v USA by opět byla na nule (0 %) a ve světě by klesla o 4 %. Ceny by v EU vzrostly o 60 %, v USA vzrostly o 1 % a ve světě by vzrostly o 21 %. Dovoz by v EU klesl o 10 %, v USA o 7 % a ve světě o 9 %. Vývoz by v EU klesl o 10 %, v USA o 2 % a ve světě o 9 %. Zisk farmářů v EU by vzrostl o 8 %, v USA o 1 % a ve světě o 4 %. Náklady na potraviny by vzrostly v EU o 651 $, v USA o 16 $ a ve světě o 159 $. Pokud jde o výši HDP v EU by kleslo o 186 mld. $, v USA o 86 mil. $ a ve světě o 381 $.
Maroš Ivanič tuto střední cestu zároveň okomentoval tak, že by vedla k vyšším cenám potravin v EU, protože i její partneři by omezili svoji produkci s tím, že její dopad na výši HDP by byl ještě výraznější. Přitom vliv na USA by byl prakticky zanedbatelný. Načež potravinová nejistota by zasáhla 103 milionů lidí ve světě.
V případě globálního scénáře by produkce v EU klesla o 7 %, v USA o 9 % a ve světě o 11 %. Ceny by v EU vzrostly o 53 %, v USA o 62 % a ve světě o 89 %. Dovoz do EU by klesl o 5 %, do USA o 15 % a ve světě by se snížil o 4 %. Vývoz by se v EU zvýšil o 2 %, USA by zvýšily vývoz o 3 %, zatímco ve světě by se vývoz snížil o 4 %. Zisk farmářů by v EU narostl o 15 %, v USA o 34 % a ve světě o 17 %. Ale, náklady na potraviny by v EU vzrostly o 602 $, v USA o 512 $ a ve světě o 450 $. Pokud jde o vývoj HDP, v EU by pokleslo o 133 mld. $, v USA o 74 $ a ve světě o 1,1 bilionu $. Potravinová nejistota by se dotkla 185 milionů lidí.
Maroš Ivanič globální scénář okomentoval s tím, že EU, USA i celý svět by zaznamenaly hluboký pokles produkce potravin. Zisk farmářů by byl mnohem vyšší, což by bylo dáno tím, že omezením produkce potravin by vzrostly náklady na jejich produkci. To by vedlo k růstu cen potravin, na čemž by právě farmáři benefitovali. Ovšem, výrazně by vzrostla potravinová nejistota ve světě, a to zejména v Africe a v určité části Asie.
Ve svém závěrečném slově Maroš Ivanič konstatoval, že uplatněním těchto tří scénářů by se celkově snížila produkce potravin ve světě (podle jednotlivých scénářů), což by se následně projevilo jak ve snížení zemědělského obchodu, tak i ve snížení potravinové bezpečnosti ve světě. Ve svých důsledcích by to všeobecně vedlo k ekonomickému poklesu ve světě.
Náměstek ministra zemědělství Jiří Šír ve svém vystoupení pod názvem „Plnění ambicí Evropské zelené dohody prostřednictvím Společné zemědělské politiky EU“ prohlásil, že Zelená dohoda pro Evropu a její strategie ovlivní evropské zemědělství na několik dekád dopředu. Připomněl, že Evropská komise již loni přijala dvě základní strategie do roku 2030 - Strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a Strategii pro biologickou rozmanitost. Podle něho obě obsahují řadu velmi ambiciózních cílů. I když, zatím nejsou právně závazné, EU chce jejich právní závaznost v nejbližší době zavést s tím, že se tyto strategie promítnou do všech možných aktivit Evropské unie i jednotlivých členských států. Přičemž Evropská komise bude hodnotit, zda členské státy EU tyto cíle jednotlivých strategií do svých národních strategických plánů zapracovaly a plní je.
Jiří Šír se poté věnoval vyjmenování některých konkrétních cílů Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ s tím, že by mělo dojít k omezení používání pesticidů o 50 %, ke snižování úniku živin o 50 %, snižování užití hnojiv o 20 %, redukce antimikrobních látek (antibiotik) o 50 % a zvýšení ploch ekologického zemědělství na 25 %. Přičemž poznamenal, že nyní má EU zhruba 8 % půdy v režimu ekologického zemědělství. Zároveň konstatoval, že EU v rámci Strategie pro biodiverzitu vytýčila i cíl mít 10 % půdy s vysokou biologickou rozmanitostí s tím, že další cíle jsou spíše legislativní. Patří sem například snižování emisí skleníkových plynů na úroveň 55 % ve srovnání s úrovní roku 1990.
Poté se Jiří Šír zaměřil na pozici České republiky, která Strategii od zemědělce ke spotřebiteli vzala na vědomí s tím, že tyto stanovené cíle by měly být doprovázeny dopadovými studiemi na úrovni jak EU, tak i České republiky, načež tyto studie by měla předložit Evropská komise. Současně ale dodal, že tyto cíle jednotlivých strategií jsou ambiciózní, ale Evropská komise neuvedla, z jakých podkladů a dat při jejich stanovení vycházela. Podle něho postoj České republiky spočívá především v tom, že by neměly být zvýšeny administrativní nároky na zemědělce i jejich výkaznictví. Jiří Šír dále zdůraznil, že existuje nutnost nadále zachovat konkurenceschopnost evropského zemědělského a potravinářského sektoru. Proto Česká republika vidí další cestu v potřebě nastavení individuálních cílů pro jednotlivé členské státy, a to při zachování jejich specifických podmínek.
Jiří Šír současně poznamenal, že momentálně probíhá trialog mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou. V květnu by měla být tato jednání být uzavřena. Přičemž dodal, že uvidíme, zda se to podaří. Je zapotřebí tyto cíle jednotlivých strategií nastavit tak, aby byl splnitelné. V případě, že tato jednání budou do poloviny roku úspěšná, potom do konce roku bude na stole vypracování strategických plánů pro jednotlivé členské země EU. Česká republika přitom počítá s využitím řady opatření, které jsou zahrnuty v rámci Programu rozvoje venkova, a které by měly přispět ke zlepšování klimatu.
Jiří Šír se rovněž zmínil i o ekologickém zemědělství, které bude podporováno investicemi do zpracovatelských kapacit a modernizace zemědělských podniků ekologických zemědělců formou preferenčních kritérií a zvýhodnění evropského zemědělství.
V závěru svého vystoupení Jiří Šír konstatoval, že Společná zemědělská politika bude plně zapojena na plnění cílů Evropské zelené dohody. Jak konkrétně to bude vypadat, to bude stanoveno ve strategických plánech jednotlivých členských států EU. Přitom členské státy budou muset zohlednit doporučení Evropské komise s tím, že největším otazníkem nyní je, jaké budou požadavky EK na jednotlivé státy EU.
Ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna ve svém vystoupení pod názvem „Prioritní témata pro potravinářský průmysl v kontextu Green Deal“ se věnoval prezentaci Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ ve vazbě na potravinářský průmysl. Podle něho se v různých materiálech, které jsou v této souvislosti vydávány, se uvádí, že ceny potravin jsou příliš nízké, a že by měly reflektovat skutečné náklady. Miroslav Koberna k tomu dodal, že zda autoři těchto statí hovoří o cenách zemědělských nebo cenách pro spotřebitele. V tomto druhém případě, tyto ceny rozhodně nízké nejsou. U zemědělských cen jde o jiný problém, který se bude muset řešit. Tím jsou potřebné kompenzace zemědělcům za přímé platby na hektar, které v poslední době zaznamenaly cenový propad. Zkrátka, ceny komodit nerostly tempem, jakým by měly růst z pohledu inflace a vývoje cen na trhu obecně. Pokud EU bude chtít na zemědělcích, aby místo toho, aby produkovali potraviny, spíše udržovali přírodu, zemědělci tyto prostředky nakonec využijí jiným způsobem. Potom ale nezbyde nic jiného než tyto potraviny pro konečného spotřebitele zdražit. Nikoliv minoritním způsobem, ale spíše výrazněji. Prostě někde se tyto zvýšení náklady musí projevit.
Miroslav Koberna dále poznamenal, že ekologové nedávno vydali publikaci, v níž uvádějí, že jak má, podle jejich představ, pracovat zemědělec. Přičemž v této publikaci směšují, úkoly zemědělců v Evropské unii a zemědělců například v rozvojových afrických zemí, kdy tamější zemědělec má uživit sebe a svoji rodinu, případně i něco nabídnout na trh, zatímco od evropského zemědělce se očekává, že uživí několik set milionů lidí, kteří žijí v Evropě. V této souvislosti dále konstatoval, že různá ekologická sdružení a uskupení evropským zemědělcům neustále podsouvají, jak je evropské zemědělství špatné. Protože zemědělci jenom čerpají peníze a nic za to, pro udržení krajiny a přírody, nepřinášejí. Miroslav Koberna k tomu podotkl, že tito ekologové si neuvědomují, jaká je vlastně skutečnost, čím se evropští zemědělci zabývají a čím žijí.
Podle Miroslava Koberny tlak EU tlak na zavedení plošných „zelených opatření“ cestou legislativních změn v agrárním sektoru přinese zvýšení nákladů na produkci a výrobu potravin. Zároveň dojde k omezení finančních prostředků na evropské investice z evropských programů a současně i k omezení možností podpory z národních zdrojů. Výsledkem nakonec bude razantní zvýšen cen pro konečné spotřebitele.
Navíc, jak Miroslav Koberna dále podotkl, linie Zelené dohody se, kromě zemědělsko-potravinářského komplexu, promítne do dopravy, bydlení (zvýšení nájmů), zkrátka do všech oblasti života občanů EU. Ovšem, podle něho, by tyto ekonomické a sociální transfery, které EU čekají, neměli zaplatit občané nových členských zemí EU. Zároveň dodal, že toto riziko zde totiž existuje. Konstatoval, že je potřebné se podívat jaké jsou ve skutečnosti finanční toky v rámci západní Evropy. Měli bychom být v této záležitosti velice ostražití. Vždyť nakonec hrozí, že část zemědělské a potravinářské výroby EU by se mohla přesunout i do jiných zemí mimo EU.
V závěru svého vystoupení se Miroslav Koberna věnoval určité bilanci myšlenek Zelené dohody pro Evropu, přesněji tomu, jak se promítají do činnosti potravinářských podniků. Poznamenal, že většina z nich se v dané problematice zatím příliš neorientuje. To je, podle něho, logické. Seznámit se totiž se všemi strategiemi, kterých je 10 nebo 12, není jednoduché. Každá tato strategie obsahuje 50 až 60 stran textu. Přitom jde o kompilát různých myšlenek, které se navzájem prolínají, takže předložený materiál je nutné přečíst čtyřikrát až pětkrát, teprve potom čtenář začne postupně chápat, co asi chtěl autor tohoto kompilátu říci. Takže, vypadá to na to, že většina podniků se zatím v tomto obrovském množství různých doporučení a příkazů příliš neorientuje. Potravinářská komora ČR se tyto naše potravinářské podniky snaží upozornit na různé podpůrné programy, aby se v dané problematice lépe orientovaly. Faktem je, že lépe jsou na tom podniky s mezinárodní účastí, které již vidí své místo v evropském agrobyznyse, který se má, díky zeleným ambicím EU, přetransformovat. Takže, pokud jde o další budoucnost našich potravinářských podniků, platí pro jejich vedení a zejména pro naše občany heslo: „Vyřešte to tak, že budete kupovat kvalitní české potraviny!“
„Green Deal – rozhodnutí, které ovlivní vývoj zemědělství na několik dekád“ – pod tímto názvem své přednášky vystoupila Miluše Dvoržáková z České asociace ochrany rostlin. V úvodu svého vystoupení poznamenala, že asociace sdružuje výrobce, který se zabývají výrobou přípravků na ochranu rostlin. Přičemž dodala, že skutečnost, že příprava konvenčního chemického či biologického přípravku trvá 10 až 12 let, proto výrobce ochranných postřiků pro plodiny velice zajímá, kam bude směřovat zemědělství Evropské unie v příštích letech, vždyť se na to logicky musí tyto podniky připravit. Jde tedy o to, aby tyto podniky měly podmínky proto, aby dokázaly na myšlenkové pochody v EU dobře a včas reagovat.
Načež dodala, že průmysl ochranných přípravků velmi dobře chápe svoji odpovědnost, to je dodávat na trh pro zemědělce kvalitní a bezpečné přípravky, které neuškodí životnímu prostředí. V této souvislosti prohlásila, že bohužel v současné době má široká veřejnost mylné představy o zemědělství, které si stále představuje na úrovni, která existovala před mnoha desetiletími. Spotřebitelé si ani neuvědomují, že zemědělec chce vyprodukovat bezpečné a zdravé potraviny. Proto Česká asociace rostlin vymyslela projekt, který nazvala „Podívej se do pole“, jehož cílem bylo ukázat naší veřejnosti, jak vypadá současné zemědělství. Bohužel, do tohoto projektu se zatím přihlásilo jen 16 zemědělců z celé naší republiky, kde by se veřejnost seznámila s tím, jak vypadá konkrétní plodina a jak se ošetřuje. Přihlášený 16 zemědělců, je, podle ní, málo.
Miluše Dvoržáková se dále věnovala problematice, jak je průmysl ochranných prostředků připraven na zavádění jednotlivých strategií Zelené dohody pro Evropu. Upozornila, že zásady Společné zemědělské politiky, jak byly dosud zveřejněny, bohužel neobsahují inovace do zemědělství, tedy jak to má ve svém programovém zaměření precizní zemědělství. Podle ní by měl být přístup k udržitelnému zemědělství komplexní. Rovněž je nutné ukázat veřejnosti, že ochrana rostlin není v současné době jen požívání pesticidů. Ale používá se řada jiných kroků či prvků ochrany rostlin. Zemědělec by měl mít vždy dostatek přípravků o ochraně své budoucí úrody.
Miluše Dvoržáková dále uvedla, že průmysl ochrany rostlin shrnul své závazky jako příspěvek k jednotlivým strategiím do třech součástí - jsou to investice a inovace, dále oběhové hospodářství a ochrana lidí a životního prostředí. Do roku 2030 se evropský průmysl ochrany rostlin zavázal investovat 10 mld. euro do přesných a digitálních technologií a čtyři miliardy euro do vývoje biopesticidů. Pokud jde o oběhové hospodářství, tak nyní byl vyhlášen závazek, že v každé zemi EU bude zaveden systém zpětného odběru obalů tak, aby byl znovu recyklovány, a to až na úrovní 75 procent. Třetí oblasti je snižování rizik, která mohou být při používání přípravků na ochranu rostlin. Proto tak průmysl ochrany rostlin školí zemědělce s tím, že vyvíjí techniku tak, aby se zemědělci nedostali do přímého styku s přípravky na ochranu rostlin. Podle Miluše Dvoržákové by o těchto věcech měli spotřebitelé vědět. V závěru svého vystoupení dodala, že i když zemědělci tvoří jedno procento činného obyvatelstva, jsou schopni uživit těch dalších 99 % lidí, kteří mají o zemědělství poměrně zkreslené představy.
Evropská zelená politika „Green Deal“ – nejrozsáhlejší soubor agend – byl název přednášky Ladislava Nováka z České technologické platformy SUSCHEM CZ. V úvodu svého vystoupení uvedl, že Zelená dohoda pro Evropu se prakticky týká všech oborů lidské činnosti a ovlivní životy všech občanů v EU na mnoho dekád dopředu. Jde o naprosto komplexní soubor ambiciózních návrhů, které mnohdy budou zápasit s tím, aby se střetli s realitou. Jejich velmi významným nedostatkem je to, že neexistují dopadové studie těchto strategií, tedy kromě americké, která byla na semináři představena. Zdůraznil, že zatím není reálná představa, co vlastně bude Green Deal stát a kdo jeho zavedení nakonec zaplatí. V podstatě se dá říci, že neexistuje ani srovnání mezi ekonomickými, enviromentálními a sociálními dopady a důsledky zavedení Green Dealu v EU, případně v dalších zemích světa. Načež poznamenal, že již zmiňovaná americká studie, která zahrnuje rozbor možných dopadů hlavní strategie Farm to Fork (Od zemědělce ke spotřebiteli) a nikoliv dalších strategií, ve svém nejčernějším scénáři tvrdí, že zavedení Green Dealu bude stát 1,3 trilionu amerických dolarů.
Ladislav Novák k tomu dále dodal, že nedávno byla publikována portugalská studie pro agráně-potravinářský sektor, která jenom pro Portugalsko odhaduje dopady ve výši 330 milionů euro.
Pokud jde o Českou republiku existuje studie jedné poradenské firmy, která se zaměřila na snížení emisí CO2, to je snížit, oproti roku 1990, na 55 % do roku 2030. její odhad je, že to bud stát 550 miliard korun.
Protože další studie nejsou, měl by být činěn tlak na naši státní správu, ale i na evropské instituce, aby s podobnými studiemi přišly. Na druhé straně Ladislav Novák poznamenal, že existuje vcelku známá pozice ministerstva zemědělství ke Strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a pozice ministerstva životního prostředí ke Strategii o biodiverzitě. Obě jsou vcelku vyvážené a reflektující potřeby České republiky. Zároveň upozornil, že před časem vznikla Rada vlády pro strategické technologie a materiály, přičemž byla velká snaha Radu provázat i na agendu Zelené dohody pro Evropu, což se bohužel nepovedlo. Ale, jak dále uvedl, měla by být zřízena vládní komise, která by se měla zbývat implementací Zelené dohody na podmínky České republiky. Ocenil, že při jednáních Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity se o tuto problematiku zajímají odborové organizace s tím, že by se o tuto záležitost měli rovněž velmi aktivně zajímat i zaměstnavatelé a podnikatelé.
V závěru svého vystoupení se Ladislav Novák věnoval problematice taxonomie, což je akční plán pro financování udržitelnosti. Přičemž to označil za „skrytý osten“ Zelené dohody pro Evropu. Jde totiž o to, vytvořit systém, který bude definovat kritéria pro financování a investice v rámci EU, ale problém spočívá v tom, že jde pouze o financování tzv. zelených projektů. To bude mít, podle Ladislav Nováka, dalekosáhlé důsledky. Již dnes jsou vytýčena kritéria pro rozsáhlý komplex celkem 74 různých ekonomických aktivit. Tento materiál představuje zhruba 600 stran textu. Zároveň k to mu dodal, že aby podnikatelské subjekty mohly pokrýt vytýčené požadavky těchto kritérií, musí, pro jejich splnění, hledat dodatečné zdroje a kapacity. S tím ovšem vzniká otázka dalších vícenákladů, což ve svých důsledcích může vést i ke snížení konkurenceschopnosti těchto podniků a tím i nakonec celé EU.
„Lesy budou hrát v boji za klimatickou neutralitu zásadní roli“ – byl název přednášky Andrey Pondělíčkové z Lesnicko-dřevařské komory ČR. V prvé řadě upozornila na fakt, že na rozdíl od zemědělství a potravinářství je lesnictví v EU oborem, který není příliš svázán společnými pravidly. V podstatě jde o vyhlášení společné strategie EU, která je poté rozpracována na národní úrovni s tím, že se přitom vychází ze specifických podmínek jednotlivých zemí. Načež konstatovala, že s tím úzce souvisí i otázka financování lesnictví jak v rámci EU, tak i na národní úrovni. Poznamenala, že ve srovnání s tokem peněz pro zemědělsko-potravinářský komplex jde o podstatně nižší částky. Lesníci proto očekávají, že v rámci Zelené politiky pro Evropu budou finanční prostředky potřebné pro zajištění udržitelnosti a klimatické neutrality vyšší, neboť lesy v tomto procesu budou sehrávat mnohem významnější roli.
Poté se Andrea Pondělíčková připomněla, že fakt, že lesy jsou plíce světa. Zdůraznila, že lesy je zapotřebí chránit, ať již v případě exploatace tropických pralesů, tak i v rámci Střední Evropy, tedy i u nás, kdy v posledních několika letech prožíváme pandemii kůrovce. Mimochodem, jak dále poznamenala, pandemie koronaviru ukázala, že lidé dnes mnohem více navštěvují lesy, což zvýrazňuje rekreační roli lesů.
Zároveň uvedla, že pro lesníky je velmi důležitá Strategie biologické rozmanitosti do roku 2030, protože biologická rozmanitost v oblasti lesního hospodářství je něčím, o co se lesníci snaží již řadu let, a to nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni. Ovšem, kromě této role biologické rozmanitosti, po čemž je veřejná poptávka, zde hraje i nadále významnou roli ekonomika hospodaření v lesích. Tyto změny jsou pro budoucnost lesů velmi důležité.
Současně konstatovala, že v návaznosti na strategii EU, které se týká lesnictví, se začala rozpracovávat i její varianta pro Českou republiku. Do její přípravy se velmi aktivně zapojila právě Lesnicko-dřevařská komora ČR. Její experti se snaží být nedílnou součástí řady různých veřejných konzultací o těchto otázkách.
Poté Andrea Pondělíčková uvedla, že s tímto tématem úzce souvisí i otázka financí pro uskutečnění těchto plánů, to nejen z hlediska ekonomiky produkce dříví, ale i v rámci zajištění řady mimoprodukčních funkcí lesů. Patří sem například různé ekosystémové služby, které lesy zajišťují. Načež k tomu dodala, že v rámci investičního plánu Zelené dohody pro Evropu se počítá s tím, že by na zajištění těchto funkcí lesů měly být vyčleněny a stanoveny finanční prostředky v rozsahu minimálně 1 milionu euro.
V závěru svého vystoupení připomněla podporu zvyšovat potenciál lesů absorbovat CO2 a nadále rozvíjet biologickou rozmanitost lesů.