Desetitisíce úředníků působících v Bruselu a stovky tun papíru, který produkují, působí odstrašujícím dojmem a budí pohoršení i u těch, kteří jinak uznávají, že nějakou formu užší spolupráce evropské země potřebují, nemá-li se Evropa opět proměnit v konglomerát miniaturních států svářících se mezi sebou a neschopných konkurovat velkým hospodářským celkům na jiných kontinentech. A když se pak podaří úředníkům v Bruselu zplodit nějaké nařízení či vyhlášku, která provokuje svou zbytečností, anebo dokonce nesmyslností, jsou odpůrci Evropy zase na koni.
Je samozřejmě žádoucí odbourávat administrativní zátěž, zjednodušovat procedury rozhodování a vydávané normy a předpisy co nejvíce přibližovat potřebám každodenního života. I tady však existuje jedno velké riziko. V táboře těch, kdo chtějí zbavovat Evropu administrativních bariér, mají silné zastoupení stoupenci neoliberalismu. Pod vlajkou boje proti byrokracii požadují zjednodušit úřední procedury na úplné minimum. Představují si to tak, že přednostně bude odbourána zátěž, která má podobu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a dalších práv přiznávaných zatím stále ještě zaměstnancům. Tito bojovníci proti zbytečné komplikovanosti vidí hlavní baštu byrokracie v zákoníku práce a v předpisech, které zaručují důstojné pracovní podmínky a slušnou odměnu za odvedenou práci. Slibují, že po odbourání těchto překážek demokratický deficit zmizí a Evropa bude schopna konkurovat těm kontinentům, které se ochranou pracujících příliš nezdržují.
Při odstraňování zátěže je tedy třeba mimořádné obezřetnosti. Snadno by se mohlo stát, že spolu s bruselskými úředníky zmizí i to, co zatím činí z Evropy místo, ve kterém se dá žít z vlastní práce důstojně. Mimo Evropu bychom taková místa hledali na obou polokoulích mnohem obtížněji. Pokud by odstraňování administrativní zátěže na neoliberální způsob dostalo zelenou, zmizela by z Evropy sociální práva, i když předpisy o povolené míře zakroucení okurek by třeba zůstaly v platnosti.
(Vyšlo v Sondách Revue č. 12/2014)
