Digitalizace. Pojem, který se na nás hrne ze všech stran. Začíná ovlivňovat prakticky veškeré činnosti našeho života. Jaký je ale reálný dopad raketového nástupu informačních technologií na zaměstnance?
V červnu se konal ve Vídni mezinárodní seminář na téma Digitalizace ve veřejných službách. Hlavním organizátorem byla Evropská federace odborových svazů veřejnýchslužeb EPSU a rakouský odborový svaz YOUNION.
Mají zaměstnanci vítat nastupující digitální éru, nebo se začít obávat o svá pracovní místa?
Hned několik úvodních příspěvků ukázalo, jak obrovského rozsahu činností se tato tématika dotýká. Pro někoho je klíčová ochrana osobních dat občanů a riziko jejich prodeje soukromým společnostem nebo připravované zveřejňování všech veřejných zakázek na internetu, pro jiného zase plánované zavádění elektronických faktur.
On i samotný pojmem „digitalizace“ je v každém oboru chápán zcela odlišně. Například pro zdravotníky se jedná o databáze s rychlým přístupem ke kompletním záznamům o jednotlivých pacientech. Ale třeba u knihovníků a pracovníků v archivech to je především převod papírových dokumentů do elektronické formy. No a u zaměstnanců finančních úřadů zase centrální evidence daňových poplatníků.
Evropská komise svými nařízeními a vyhláškami doposud kladla důraz především na bezpečnost dat a ochranu před jejich zneužitím. Na ochranu lidí, kteří s těmito daty musejí pracovat, se tak trošku pozapomnělo.
Začíná se objevovat řada nemocí, které jsou spojovány s mnohahodinovou monotónní prací u počítače. Nové technologie nebo aktualizované verze programů se velmi často zavádějí za provozu metodou nauč se sám, bez patřičného proškolení zaměstnanců.
Zaměstnavatele motivuje při zavádění moderních technologií představa zvýšení efektivity a zisku díky snížení počtu zaměstnanců. Je pravdou, že ubývá rutinní, manuální a méně kvalifikované práce, ale ta je v tomto případě nahrazována IT specialisty, kterých je obecně nedostatek a musí být patřičně ohodnoceni.
Dalším velkým tématem je internet a sociální sítě. Již dnes existují firmy, které jsou schopny prodávat elektronický profil osobnosti se statistickým hodnocením zvyků a sledováním jejího pohybu. S rozšiřováním internetu souvisí i rozvoj takzvané sdílené ekonomiky. Jedná se například o „spolujízdy“ typu Uber nebo „spoluubytovávání“ firmy Airbnb.
Kde je hranice, kdy se jedná o přátelskou výpomoc a kdy o šedou formu podnikání, ze které se neodvádí daně? Jsou poskytovatelé těchto služeb spíše zaměstnanci nebo OSVČ? Jaké pro ně platí zákony a vyhlášky?
Nástupu těchto technologií se nevyhne ani oblast zdravotnictví a sociální péče. Systémy pro evidenci zdravotnických záznamů jsou již hotové a vyzkoušené, jejich většímu rozšíření brání spíše neochota poskytovatelů domluvit se na jednotných komunikačních standardech. Technologické firmy vyvíjejí systémy pro telemedicínu, dálkový monitoring a diagnostiku pacientů, zdokonalují se expertní systémy, které mají pomoci zdravotníkům při správném určení diagnózy.
Mnoho takovýchto produktů je již připraveno a je jen otázkou času, kdy se začnou běžně používat. Je jasné, že digitalizaci nelze zastavit ani zakázat. Lidé, kteří nemají přístup k internetu nebo nedokáží používat počítače, se za několik let mohou stát občany „druhé kategorie“, kteří budou jen velmi těžko hledat práci a orientovat se v běžném životě.
Proto musíme velmi rychle nastavit normy pro používání nových technologií tak, aby se minimalizovaly negativní dopady nejen na zaměstnance, ale i na společnost.
