Regionům i sociální soudržnosti v Česku by, podle sociologa Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research, pomohla změna daňového mixu. Prohlásil to v rozhovor pro Český rozhlas. Podle něho, když se v Česku mění daně, nikdy se nezohledňuje dopad na regiony, připomněl. Dále konstatoval, že nižší platy, které berou lidé spíše mimo velká města, jsou zdaněny více. To odvádí z regionů kupní sílu. Problémem je, že tam sice mají fabriku, ale ne silný sektor služeb. To nepodpoříte dotacemi, ale tím, že tam zůstanou peníze, dodal.
Na otázku, že ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje opatření na podporu zaměstnanosti, posílení rekvalifikací nebo dluhové poradenství, což jsou, podle Českého rozhlasu, oblasti, kde je potřeba začít zavírat nůžky mezi chudšími a bohatšími regiony, Daniel Prokop odpověděl, že je to sice potřeba, ale, podle něho, to nejsou základní systémové oblasti, kde se dají tyto nůžky přivírat. Načež uvedl, že dluhové poradenství do tohoto systému zavírání nůžek patří, rovněž zaměstnanost je zapotřebí podpořit. Ale problémem jsou nízké mzdy v regionech. A také vzdělání.
Podle sociologa Daniela Prokopa mezi základní potřebné oblasti počítá daňovou reformu, oddlužení a změnu rozpočtového určení daní, aby regiony dostávaly více peněz, lidé v regionech dosahovali vyššího vzdělání, a dále je nutné změnit zaměření dotací, aby více cílily do těchto regionů. To je, podle něho, pět oblastí, kde se toho dá hodně změnit během deseti let.
Redakce Českého rozhlasu poté připomněla z programového prohlášení vlády, že se vláda bude snažit předcházet dalšímu rozevírání nůžek mezi regiony, které vedou k vylidňování venkova a pohraničí. Na otázku, jakou roli v zavírání těchto nůžek může hrát daňový mix, Daniel Prokop odvětil, že zásadní, přičemž se hodně podceňuje. Konstatoval, že když se mění daně v Česku, tak v podstatě nikdy se nezohledňuje to, jaké dopady to má na regiony.
Uvedl, že když existují regiony, kde je hodně zaměstnanců, hlavně chudších, a není tam tolik osob samostatně výdělečně činných, tedy OSVČ, tak se těmto regionům samozřejmě vyplatí reforma, která sníží zatížení nízkopříjmových zaměstnanců odvody a daněmi. To jsou lidé, co mají třeba do 25 nebo 30 tisíc korun hrubého měsíčně, podle medianu. A naopak když se zvýší majetkové daně nebo zavede majetková progresi, tak to tyto regiony až tak mnoho netrápí.
Zároveň prohlásil, že v Česku byly udělány změny daní po roce 2020 a ty se snížily hlavně střední a vyšší střední třídě. Snížily se také majetkové daně. Tím byli zvýhodněni vysoce příjmoví lidé, kteří žijí hodně v Praze, pracují v IT, jsou to právníci a podobně. Uskutečnila se reforma, která pomohla spíš bohatším regionům.
Na otázku, kdyby se to změnilo, Daniel Prokop odpověděl, daně a odvody z minimální mzdy činí asi 7500 korun. To je na úrovni podnikatele OSVČ, který má tržby třeba milion korun. Podle sociologa, kdyby se toto zatížení nízkopříjmové práce změnilo, tak tím zůstanou peníze v chudších regionech, posílilo by to kupní sílu občanů a jejich zájem o služby.
Problémem chudších regionů totiž je, že v daném místě existují fabriky a průmysl, ale chybí tam silný sektor služeb. A to se nedá podpořit žádnými dotacemi, ale tím, že v regionech zůstane kupní síla. To znamená méně danit nižší třídu zaměstnanců v práci a potom řešit exekuce.
Na otázku Českého rozhlasu, jestli to také není tak, že ve velkých bohatých městech a jiné v sociálně problematických oblastech existují jiné daně, Daniel Prokop odpověděl, že jsou případy, kdy u nás zazní návrhy, aby v regionech byly nižší daně, ale on si myslí, že se to dá ovlivnit parametry daně jako takové. Když se méně zdaní zaměstnanci, kteří mají do 25 tisíc korun hrubou mzdu, tak zůstane v regionech více peněz. V Praze tolik lidí do 25 tisíc korun měsíčně nemá.
V České republice se bohužel dělá pravý opak. Poslední dvě vlády výrazně snížily zdanění vysokopříjmových osob samostatně výdělečně činných, tedy OSVČ.
Daniel Prokop to hodně kritizoval kvůli takzvanému švarsystému a podobně. Ale i mezi živnostníky je obrovská nerovnost. Ti nízkopříjmoví, kteří si vydělají třeba do 400 tisíc korun ročně, ti platí docela vysoké odvody, protože jsou nastavená minima sociálních a zdravotních odvodů. A až zhruba do 600 tisíc ročně se vlastně platí stejné sumy. A tato minima přitom odvody hodně zvyšují.
Ale v případě, že člověk vydělá kolem jednoho nebo dvou milionů ročně, tak jsou tyto odvody relativně málo.
Takže i v rámci živnostníků se výrazně zvýhodňují ti vysoce příjmoví a nízkonákladoví oproti lidem v regionech, kteří dělají třeba truhláře, mají reálné náklady a nevydělají si tolik.
V další části rozhovoru se hovořilo o otázce oddlužení. Konstatoval, že dnes máme 450 tisíc lidí v mnohočetných exekucích, které prakticky nejdou řešit. Polovina z nich je v tom zhruba od roku 2010 a dříve, takže třeba už deset dvanáct let. Většina z nich upadla do dluhů před rokem 2015, v tom roce se totiž zvýšila regulace spotřebitelských úvěrů.
Tito lidé jsou vytlačeni do šedé ekonomiky. Z příslušných dat vyplývá, že minimálně polovina z nich se snaží o omezení příjmů a podobně. To vede ke dvěma věcem.
Za prvé je pak v regionech těžší zaměstnávání. Když máte solidní zahraniční firmu a ta by chtěla v regionu postavit fabriku, tak čelí tomu, že tam má třeba 25 procent lidí v ekonomicky aktivním věku, kteří jsou v exekuci. Část z nich je zvyklá na práci načerno, protože jinak nemohou vyjít. Takže daná firma nemá tolik využitelné pracovní síly.
A za druhé, část lidí se pořád snaží exekuce platit, ale přitom nikdy nemá šanci to splatit, proto se to snaží umořovat. To ovšem, z regionů bere kupní sílu. Exekuovanost regiony strašně poškozuje. Třeba tím, že tito lidé jsou pak znevýhodněni na trhu s bydlením, rodiny se stěhují, rozvádějí se, má to negativní dopady na vzdělávání dětí.
V takových regionech jsou i nižší aspirace tamějších lidí, je to tam cítit ve vzduchu. Je tam málo lidí, kteří by se vlastní pílí někam dostali, exekuce totiž demotivují od pracovního růstu. Vytváří to atmosféru rezignace.
Zejména je to problém částí Ústeckého a Karlovarského kraje, které jsou exekucemi prorostlé do nižší střední třídy a netýká se to jenom sociálně vyloučených lidí.
