Společné stanovisko ETUC & Evropských odborových federací k Mezinárodnímu vzpomínkovému dni pracujících 2020: Nákaza COVID-19 nám ukázala, jak jsme náchylní k epidemii a jaké může mít devastující účinky na život, na zdraví, na společnost, na naši ekonomiku.
Velmi jasně demonstrovala důležitost ochrany pracujících (a všech lidí) před nemocemi, zejména na pracovišti. Rovněž ukázala význam investic do dobré veřejné zdravotní péče, investic do dobrých podmínek pro zdravotnické pracovníky a další pracovníky v přední linii a potřebu zajistit dobrou nemocenskou a další ustanovení na ochranu mezd a pracovních míst pro všechny. Vzpomínáme na zdravotníky a všechny ostatní pracovníky, kteří zemřeli na koronavirus díky expozici v práci. Nikdo by neměl umřít na práci!
Zdravotní sestry, lékaři, a další kteří pracují ve zdravotnických zařízeních, včetně uklízečů, jsou vystaveni různým pracovním rizikům – biologickým (např. virům), chemickým (např. mnoha karcinogenním látkám používaným v lékařském prostředí), fyzickým (např. z hluku strojů, záření, uklouznutí a pádu) a ergonomickým rizikům (např. z těžkého zvedání), psychologickým (např. z intenzity a emocí práce a ze směny) a nebezpečným látkám.
Mnoho dalších pracovníků je také velice vystaveno nemocem. Mezi osoby s vysokým výskytem nemocí patří například pečovatelé, sběrači odpadu, učitelé, doprava, obchod, stavebnictví, kontaktní centra a pracovníci rychlého občerstvení, jakož i kurýři a doručovatelé. Mnoho z těchto pracovníků také fyzicky pracuje blízko k ostatním: riskuje se šíření a nakažení chorobou. Někteří vyslaní a rizikoví pracovníci žijí a cestují v těsné blízkosti spoluobčanů. Mnoho z nich je také v nejistých pracovních podmínkách, málo placených a neschopných čerpat volno z důvodu nemoci – buď proto, že nemají nárok na nemocenskou, nebo proto, že si nemohou dovolit vystavit sebe a ostatní ohrožení, pokud jsou nuceni pracovat, když jsou nemocní.
Je nezbytné, aby všechny stávající právní předpisy a dohody o bezpečnosti a ochraně zdraví pro tyto pracovníky a ve skutečnosti pro všechny pracovníky byly plně a řádně prováděny za účasti sociálních partnerů. Rovněž je nezbytné přezkoumat, zda jsou stávající ochrany přiměřené pro řešení rizik, jako je například koronavirus. Je jasné, že mnoho pracovníků, včetně zdravotnických pracovníků, nemělo například dostatečné osobní ochranné prostředky. Je třeba zvýšit investice do zdravotního a bezpečnostního vybavení a dialogu na pracovišti a debatovat o provádění zdravotních a bezpečnostních opatření.
Zdravotní péče se díky koronaviru dostala na absolutní hranici. Schopnosti veřejných zdravotnických služeb řešit koronavirovou krizi nepomohl nedostatek zaměstnanců a nedostatečné vybavení a rozpočty. OECD ve své nedávné zprávě o reakcích na virus zdůraznila význam výdajů a investic do veřejného zdraví. Odborové svazy vyzývají ke zvýšení investic do veřejného zdravotnictví, a to nejen během krize, ale také poté, aby se posílila schopnost našich zdravotnických služeb vyrovnat se s touto a dalšími mimořádnými událostmi.
Koronavirová krize vedla k dočasným opatřením na rozšíření systémů nemocenského a ochrany příjmů i na pracovníky, kteří obvykle nemají právo na nemocenskou a jinou ochranu, včetně samostatně výdělečně činných osob a pracovníků na platformách. To ukazuje, že existuje dlouhodobější problém, který je třeba napravit: všichni pracovníci by měli mít nemocenskou, dávky v nezaměstnanosti a další dávky na ochranu mezd. Odpovídající ochranu jejich zdraví a bezpečnosti v pracovním životě.
