Zainteresovaní a loajální pracovníci jsou nejcennějším firemní zdrojem pro výkon a produktivitu podniku. Dobrý podnikatel o tom nepochybuje a hledá všechny formy spolupráce vedoucí k efektivní výrobě. Jednou z cest je i fungující odborová organizace, ve které majitel společnosti nevidí nepřítele, nýbrž aktivního partnera. Tak je tomu v podniku Pérovna, s.r.o, v Praze-Hostivaři.
V areálu letitého závodu se produkují a prodávají vinuté a tvarové pružiny z drátů kruhového průřezu od 0,1 do 13 mm. Pružiny jsou vyráběny v různém provedení s uplatněním v řadě odvětvích, především v automobilovém průmyslu. Zjednodušeně řečeno, vše od pružinek do propisovaček až po ty masivní do tlumičů na auta.
„Děláme pružiny tvářené za studena,“ vysvětluje místopředseda zdejší základní odborové organizace Pavel Bláha a vypočítává na prstech: „Tlačné, tažné,tvarové, zkrutné i pružiny hřídelového těsnění ze všech typů pružinového drátu. Pracuje zde osm desítek zaměstnanců včetně vedení, z toho v ZO je nás čtyřicet.“
Stará práce nerezaví
Hostivařská Pérovna dává lidem nepřetržitě práci již od roku 1935, kdy byla založena průmyslníkem Viktorem Röhrlem. V roce 1948 byla firma znárodněna a přišla její nejlepší léta. Po státních investicích do rozšíření a podpory výroby se od roku 1966 stala monopolním výrobcem pružin v tehdejším Československu s velkým vývozem do zemí socialistického bloku. Ke zlomu došlo v roce 1994, kdy byla společnost privatizována. Majitelem se stal syn zakladatele společnosti, jemuž však chyběla otcova podnikatelská duše a zajímalo ho jen, jak se všeho zbavit. Mizely objednávky a kontrakty, klesala výroba a vyrábělo se téměř jenom na sklad.
„Pak už to šlo od desíti k pěti,“ vzpomíná místopředseda Bláha. „S odbory se ten člověk vůbec nebavil, nesnažil se s námi najít nějaké řešení pro záchranu firmy a my se začali bát o práci a živobytí. Navíc jsme s takovou situací neměli žádné zkušenosti a všichni jsme žili ve stresu, že neuživíme rodiny.“
V roce 2004 se však stal majitelem Pérovny Václav Závacký a věci dostaly zcela jiný spád. Díky pilnému marketingu se rozjely zakázky, nelenil nový podnikový vývojový tým ani dělníci. Odbory pozvedly hlavu a opět se staly oboustranně prospěšnou organizací zaměstnanců, které inženýr Závacký vždy popřeje sluchu.
Filozofie společnosti
Lze ji shrnout do jediné věty: „Kvalitním plněním požadavků zákazníků zajišťovat optimální výši zisku potřebnou pro dlouhodobý technicko-ekonomický rozvoj společnosti a trvalou spokojenost jejich zaměstnanců.“ Pavel Bláha potvrzuje, že v Pérovně jde tato filozofie ruku v ruce s firemní kulturou. Svědčí o tom sjednaná kolektivní smlouva na neurčito se solidními benefity, ke kterým patří kupříkladu pětitýdenní dovolená, finanční odměny za odpracovaná léta, tzv. věrnostní odměna nebo odměny za práci navíc, včetně výkonnostních odměn vyplácených dvakrát za rok.
„V této souvislosti musím dodat, že nám matkám vedení vychází vstříc a nedělá komplikace v případech potřeby náhradního volna během nemocí dětí,“ připomíná hospodářka a pokladní ZO Renata Špínová, maminka dvou dětí.
Komu se nelení, tomu se zelení
V Pérovně Hostivař jsou slušné platy i pracovní podmínky a není zde prostor pro žádné formy prekérní práce (agenturní zaměstnanci apod.). I to můžeme přičíst na vrub působení základní odborové organizace ve společnosti.
Produkce firmy je zaměřena na automobilový, elektrotechnický i spotřební průmysl, výrobu železničních vagonů i všeobecné strojírenství. Rozvíjí se export do Německa, Ruska, Polska, Litvy, Maďarska, Slovenska, Francie či Španělska a tradičně kvalitní výrobky z Pérovny Hostivař jsou žádány dokonce i v dalekém Mexiku. Samozřejmě, že ani zde není ráj na zemi a společnost se potýká s mnoha problémy. Ale udržela se, vzdor zmiňovaným potížím před rokem 2004 i hospodářskou krizi posledních pěti let, a není důvod nevěřit, že bude prosperovat i nadále. „Příští rok Pérovna oslaví 80. výročí své existence. K narozeninám jí i všem zaměstnancům již nyní za odbory přeju hodně práce a zakázek,“ loučí se s námi Pavel Bláha.
