Onemocněl jsem. Dozvěděl jsem se, že v případě, že by mě zaměstnavatel nezastihl doma, může mi dát výpověď bez odstupného a že by mi potom dokonce nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Je to skutečně možné?
V zásadě informace, kterou jste obdržel, odpovídá platné právní úpravě. Tato úprava vstoupila v platnost v návaznosti na znění tehdy nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (účinnost od 1. 1. 2009). Následně došlo s účinností od 1. 1. 2012 i k úpravě tohoto problému v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti.
Podle zákona o zaměstnanosti nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá mj. uchazeč o zaměstnání, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem.
Jde o povinnost zaměstnance v době prvních 14 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce (vyplývající ze zákona o nemocenském pojištění), pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.
Po dobu prvních 14 dní, kdy zaměstnanci, který je v pracovní neschopnosti, vyplácí náhradu mzdy či platu zaměstnavatel, může totiž zaměstnavatel také provádět kontrolu dodržování výše uvedených povinností. Pokud zjistí jejich porušení zvlášť hrubým způsobem (např. pokud by zaměstnanec v době, kdy se má zdržovat doma, vykonával nelegální práci, odjel na rekreaci apod.), může mu být dána i v době trvání dočasné pracovní neschopnosti výpověď, a to v souladu § 52h zákoníku práce.
V takovém případě může vzniknout uchazeči o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti nejdříve po uplynutí 6 měsíců od data skončení pracovního poměru. V evidenci uchazečů o zaměstnání přitom může být od 1. dne po skončení pracovního poměru.
