Žiji ve společné domácnosti se svým dospělým duševně nemocným synem, který se v poslední době opakovaně nechal přesvědčit tzv. podomními prodejci k uzavření několika kupních smluv. Jednalo se převážně o služby mobilních operátorů, které syn není schopen využívat ani platit. Vzhledem k tomu, že se do podobných, ale i podstatně závažnějších situací dostává stále častěji, uvažuji, zda by nebylo vhodné nechat ho zbavit svéprávnosti. Je pravda, že podle nového občanského zákoníku to už není možné?
Nový občanský zákoník, učinný od 1. 1. 2014, skutečně přináší řadu změn i v oblasti svéprávnosti člověka – dřive označované jako způsobilost k právním úkonům – tj. schopnosti rozhodovat sám o sobě, vlastním jednáním brát na sebe práva a povinnosti, byť plně odpovědný za sve konání. Svéprávnosti se nemůžeme vzdát a na rozdíl od původní právní úpravy dnes již nikoho nelze svéprávnosti ani zcela zbavit. Nově je možné osobu ve svéprávnosti pouze omezit, a to na časově omezenou dobu (max. 3 roky) a jedině rozhodnutím soudu. Důvodem pro tak vážný zásah do práv člověka může byt pouze duševní porucha, která není jen přechodná a dosáhla takového stupně, že mu brání v určitých záležitostech samostatně právně jednat. Vždy je třeba pečlivě zvážit rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti, proto má soud povinnost vyvinout v řízení potřebné úsilí, aby zjistil také názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje. Soudce jej musí osobně zhlédnout a k omezení jeho svéprávnosti by měl přistoupit jen tehdy, hrozíli posuzovanému v důsledku jeho konání nějaká závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Je třeba si uvědomit, že každý případ je jiný. Někomu stačí pomoci asistencí, vysvětlením, radou, jiný je na tom v důsledku duševní poruchy hůř, proto je k ochraně jeho zajmů nezbytné, aby měl soudem jmenovaného opatrovníka. Jedním z výše zmíněných mírnějších opatření je např. nový institut nápomoci při rozhodování, umožňující soudu člověka neomezovat ve svéprávnosti, ale ustanovit mu osobu, která za něj právně nejedná, avšak napomáhá mu v běžných činnostech. Dále je možné nechat se zastoupit členem domácnosti, který se zastoupeným žil před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň 3 roky. Ke vzniku takového zastoupení je opět nezbytné schváleni soudu, přičemž zastoupenému je třeba srozumitelně vysvětlit povahu a následky zastoupení. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti zároveň výslovně nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných zležitostech každodenního života. Podstatnou změnou je také časové či věcné omezení svéprávnosti. Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí (např. prodej domu) na dobu nutnou pro její vyřízení nebo ji může omezit na časově určenou dobu, která však nesmí přesáhnout 3 roky (uplynutím doby zanikají právní ůčinky omezení). Omezení svéprávnosti bude možné prodloužit (přičemž v řízení o prodloužení trvají právní učinky původního rozhodnuti), ale vždy znovu pouze na 3 roky.
