Zaměstnavatel má sice opodstatněné právo při přijímání fyzické osoby do pracovního poměru vyžadovat od ní určité údaje, ovšem v souladu s § 30 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, mohou to být jen údaje, které bezprostředně souvisejí s přijetím do zaměstnání. A k takovým údajům členství v odborech rozhodně nepatří. Takový postup zaměstnavatele by tak byl v rozporu se zákonem.
Ochranu osobních práv zaručuje zaměstnanci také § 316 zákoníku práce. Kromě zákazu narušování soukromí zaměstnance na pracovištích vyjmenovává v odst. 4 také informace, které zaměstnavatel od zaměstnance vyžadovat nesmí. K nim patří zejména informace o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech, sexuální orientaci, původu, členství v odborové organizaci, členství v politických stranách nebo hnutích, příslušnost k církvi nebo náboženské společnosti a trestněprávní bezúhonnost. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob.
Výjimku tvoří pouze informace o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech a trestněprávní bezúhonnosti, a to tehdy, jestliže je to pro dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví zákoník práce nebo zvláštní právní předpis.
Oporu pro neoprávněnost požadavku zaměstnavatele získat informaci o členství zaměstnance v odborové organizaci nalezneme také v § 12 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
