Tato právní úprava je uvedena v § 217 odst. 5 zákoníku práce. Zde je uvedeno: „Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.“
Podle mého názoru je jednoznačně správný výklad č. 2, tj. že do 60 dnů je nutné započítat i dovolenou z běžného roku.
Nyní na tento problém máme i soudní rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě tento případ řešil a uvedl, že správný je právě onen výklad č. 2, tj. že do 60 dnů je nutné započítat i dovolenou z běžného roku, protože v § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je uvedeno, že za výkon práce se považuje dovolená. Dále ve svém rozhodnutí správně uvedl, že v § 217 odst. 5 zákoníku práce není uvedeno, že se má jednat o dovolenou, na kterou v době žádosti již vznikl nárok.
Myslím si, že jde o správné rozhodnutí. Nárok na dovolenou se vždy posuzuje k 31. 12. běžného roku, a protože čerpání dovolené je výkon práce, je nutné pro tyto účely do 60 dnů započítat i dovolenou z běžného roku.
Může samozřejmě nastat případ, kdy zaměstnankyně podmínku 60 dnů nesplní. Příklad: mateřská dovolená končí 15. 1., má 10 dnů dovolené z loňského roku a 20 dnů dovolené z běžného roku. V tomto případě zaměstnankyně podmínku odpracování 60 dnů nesplní a nelze tedy postupovat podle § 217 odst. 5 zákoníku práce.
