Provozování kamerových systémů na pracovišti

 

Platná právní úprava dává zaměstnavateli rovněž právo učinit příslušná opatření pro zabezpečení svého majetku, včetně práva kontrolovat efektivnost těchto opatření a jejich dodržování zaměstnanci i třetími osobami. Musí k tomu však zvolit jen takové prostředky a formy, které jsou vhodné a zbytečně neobtěžující.

 

Jednou ze stále častěji používaných „kontrolních forem“ je nepochybně provozování kamerových systémů. Je proto namístě si připomenout příslušnou právní úpravu, jakož i z ní vyplývající postup, který je nutno při provozování kamerového systému, resp. při jeho zavedení, dodržet.

 

Při posuzování problematiky kamerového systému je třeba vzít v úvahu Listinu základních práv a svobod (dále rovněž LZPS), která v čl. 7 zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, a to včetně v postavení zaměstnance na pracovišti při výkonu pracovních povinností, jakož i obecnou úpravu ochrany osobnosti v občanském zákoníku. Pokud jde o vztah k za- městnancům, je nezbytné se řídit také úpravou zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž ZP), který stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a samozřejmě i úpravou danou v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále rovněž „ZOOÚ“). Právní úpravu pak doplňují některá rozhodnutí českých soudů i Evropského soudního dvora.

 

Je třeba zdůraznit, že provozování kamerových systémů je v současné době, při splnění dalších předpokladů, jak z hlediska zákona o ochraně osobních údajů, tak i kontrolní činnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) a příslušné soudní judikatury považováno za jednu z forem zpracování osobních údajů, které pak v důsledku toho podléhá dotčené právní úpravě ochrany osobních údajů.

 

V tomto směru je třeba odkázat na příslušná stanoviska Úřadu, z nichž tím zásadním a výchozím je Stanovisko č. 1/2006: Provozování kamerového systému z hlediska zákona o ochraně osobních údajů, které mj. obsahuje následující závěry:

 

1. provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je:
- vedle kamerového sledování prováděn i záznam pořizovaných záběrů, nebo
- jsou v záznamovém zařízení uchovávány informace, a současně
- účelem pořizovaných záznamů, případně vybraných informací, je jejich využití k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním;

 

2. údaje uchovávané v záznamovém zařízení (obrazové i zvukové) jsou osobními údaji za předpokladu, že na jejich základě lze přímo nebo nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu;

 

3. užití kamerového systému však je možné i bez souhlasu subjektu údajů s využitím ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) ZOOÚ. Při tom je však nutno respektovat podmínky povinnosti zaměstnavatele (správce) při provozování kamerového systému.