Zákoník práce v § 88 odst. 1 stanoví, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
Kromě povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnancům přestávku na jídlo a oddech stanoví zvláštní právní předpisy (např. § 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě) povinnost zaměstnavateli poskytnout zaměstnancům v některých profesích nebo u některých činností i bezpečnostní přestávky. Četnost a délku těchto bezpečnostních přestávek stanoví jednotlivé zvláštní právní předpisy pro jednotlivé profese nebo činnosti různě. Bezpečnostní přestávky se převážně zařazují do činností jednotvárných a jednostranně zatěžujících organizmus (§ 5 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
Obecně tedy zákoník práce pro nepřetržitý provoz povinnost poskytování přestávek po dvou hodinách práce nestanoví.
Pokud zaměstnavatel udělá odstávku, jedná se o prostoj. Pokud se tato odstávka uskuteční v den svátku, který je pro zaměstnance podle rozpisu směn jeho pracovním dnem, má zaměstnavatel dvě možnosti. Buď využít ustanovení § 207 písm. a) zákoníku práce a vyplatit zaměstnancům náhradu mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, nebo využít ustanovení § 115 odst. 3 zákoníku práce, který stanoví, že zaměstnanci, jenž nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. Zaměstnavatel si může vybrat, který postup zvolí. Argument zaměstnance, že mu ušel příplatek za práci ve svátek neobstojí, protože pokud nepracoval, nárok na příplatek nemá.
