Již několik roků nám zaměstnavatel při kolektivním vyjednávání tvrdí, že jim zákon o daních z příjmů zakazuje poskytovat nad rámec zákoníku práce některé nároky. Je to pravda? Jedná se o akciovou společnost.
Samozřejmě lze chápat zaměstnavatele, že si zejména při kolektivním vyjednávání zjišťují, zda si pracovněprávní nároky a tzv. benefity poskytované nad rámec právních předpisů mohou dát do nákladů, zda jsou tyto nároky daňově uznatelné.
Není však pravdivé tvrzení některých zaměstnavatelů, že jim zákon o daních z příjmů zakazuje poskytovat některé pracovněprávní nároky nebo tzv. benefity. Tento zákon jim to nezakazuje, pouze jim sděluje, které nároky si zaměstnavatel může dát do nákladů. Nároky, které si do nákladů dát nemůže, zaměstnancům však může stejně poskytnout. Může je uhradit např. ze sociálního nebo obdobného fondu nebo jim je poskytne jako daňově neuznatelný náklad na vrub účtu č. 528 účetní osnovy pro podnikatele – ostatní sociální náklady.
Příklad: Zaměstnanec pracuje pondělí až pátek v 8hodinových směnách. Zaměstnavatel mu poskytuje stravenky v hodnotě 100 Kč. Z vážných provozních důvodů zaměstnavatel nutně potřebuje, aby zaměstnanec přišel pracovat i v sobotu. Zaměstnanec v sobotu odpracuje 8 hodin. Aby ho nějakým způsobem zaměstnavatel motivoval, poskytne mu za práci v sobotu i stravenku v hodnotě 100 Kč. Vzhledem k tomu, že se nejedná o směnu, ale o práci přesčas, nemůže si podle zákona o daních z příjmů dát výdaje za tuto stravenku do nákladů. Jednou z podmínek pro uznání příspěvku na stravování totiž je, že přítomnost zaměstnance v práci během směny trvá alespoň 3 hodiny. V tomto případě se nejedná o směnu, ale o práci přesčas. Proto mu poskytne např. ze sociálního fondu 40 Kč, z výše uvedeného účtu č. 528 mu poskytne také 40 Kč a 20 Kč uhradí zaměstnanec.
