Mohu požádat o odpověď stran slučování přesčasů za období 3 měsíců a s tímto spojené proplácení až 3. měsíc? Zaměstnavatel po nás chce souhlas s tím, že přesčasy se budou proplácet jednou za 3 měsíce; zdůvodňují to lepší administrativou a hlavně tím, že to chtějí lidé (nám se nic takového nedoneslo). Dalším argumentem je ten fakt, že si lidé budou moci nakumulovat volno a to si následně vybrat. Nicméně jsme přesvědčeni o tom, že to tak prosté nebude, a co se nám nabízí jako hlavní záměr, je to, že jednoduše, když nebude práce, dostanou lidé „dobrovolně“ volno z tohoto přesčasu namísto prostoje.
Proplácet příplatek za práci přesčas až za tři měsíce zásadně nelze, protože by to bylo v rozporu s § 141 odst. 1 zák. práce. Ve Vašem případě se však asi jedná o poskytování náhradního volna za práci přesčas. Tuto právní problematiku upravuje § 114 zák. práce, kde je uvedeno: „(1) Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen „dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
(2) Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.“
Z výše uvedeného vyplývá, že bez souhlasu zaměstnance nelze za práci přesčas poskytovat náhradní volno. Tato dohoda může být bohužel i ústní. Dohodnout lze dokonce i delší období než 3 měsíce.
Náhradní volno nesmí být čerpáno na překážky v práci na straně zaměstnavatele, např. z důvodu prostoje.
Bylo by to v rozporu:
1. s dobrými mravy – viz § 2 odst. 3 nového občanského zákoníku (dále jen NOZ),
2. s § 3 odst. 2 písm. d) NOZ, kde je mimo jiné uvedeno, že nikdo nesmí utrpět nedůvodnou újmu pro závislost svého postavení.
V tomto smyslu rozhodují i soudy, např. rozsudek Vrchního soudu ČR ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/1994, kde je mimo jiné uvedeno: „Poskytnutí tzv. neplaceného volna (tj. pracovního volna bez náhrady mzdy) zaměstnanci se neřídí dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Toto volno není určeno k řešení překážek v práci, které se vyskytnou na straně zaměstnavatele.“
Zřejmě zde lze použít i § 18 zák. práce, kde je uvedeno: „Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.“
Pokud bude zaměstnavatel trvat na svém postupu, navrhuji, aby zaměstnanci s poskytnutím náhradního volna nesouhlasili. Nesouhlas doporučuji vyslovit písemně. Zřejmě to bude nejlepší řešení tohoto problému.
