Na pracovišti máme kamerový systém, u vchodu do úřadu je na něj upozornění. Máme my, zaměstnanci, právo vědět, kde jsou kamery umístěny? Je velmi nepříjemný pocit, že jsme stále sledováni, projevuje se to i vytýkáním ze strany některých nadřízených, že jsme s někým dlouho hovořili například na chodbě. Jsem přesvědčena, že pocit neustálého sledování narušuje vztahy na pracovišti.
V současné době stále více zaměstnavatelů začíná využívat kamerové systémy. Přitom je jasné, že jejich používáním dochází k určitému narušení soukromí zaměstnanců. Aby narušení soukromí bylo minimalizováno, stanoví zákonodárce určité mantinely, které musí být při monitorování kamerovým systémem dodržovány. Tyto mantinely upravuje jednak zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a jednak § 316 odst. 2 a 3 zákoníku práce.
Pro umístění kamer musí mít zaměstnavatel závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti. Motivací, resp. často používaným důvodem pro instalaci kamerového systému je i snaha zabezpečení majetku zaměstnavatele, případně života a zdraví zaměstnanců.
Ve vašem případě se může jednat i o snahu ochrany návštěvníků vašeho úřadu. Nakolik je však použití monitoringu zaměstnavatelem oprávněné, nelze paušálně určit. Problém je zkoumán vždy u každého zaměstnavatele zvlášť. Na váš přímý dotaz, zda máte právo vědět, kde jsou kamery umístěny, nutno odpovědět jednoznačně – toto právo je neoddiskutovatelné. Zaměstnanec musí vědět nejen o existenci kamer, ale také o rozsahu a účelu pořizování záznamu i o tom, kdo a jak se záznamy pracuje.
Musíme si uvědomit, že provozování kamerových systémů, je možné pokládat za zpracování osobních údajů. Proto, pokud jsou data ukládána, musí být zaregistrováno u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zákoník práce v § 316 odst. 2 stanoví že „Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování…“. Dále odstavec 3 výše uvedeného paragrafu stanoví: „Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod …, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanizmů… je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a způsobech jejich provádění“.
Jakou váhu zákonodárce ochraně soukromí zaměstnanců přikládá, je patrné ze skutečnosti, že Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) má pravomoc při zneužití kamerových systémů zaměstnavatele sankcionovat. Skutečnost, že ÚOOÚ vzhledem k jiným dalším úkolům nemůže tyto kontroly kapacitně obsáhnout, vyvolala nutnost v této oblasti rozšířit kompetence kontrol.
Proto byl kontrolami pověřen i inspektorát práce. Do zákona o inspekci práce č. 251/2005 Sb., byl vtělen § 24a) který sankcionuje přestupky právnických a fyzických osob na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců prostřednictvím inspektorů práce takto:
- Narušení soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatelů některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce pokuta do 1 milionu Kč.
- Neinformování zaměstnance o rozsahu kontroly a způsobech jejich provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce – pokuta do 100 000 Kč.
Nestačí tedy, že zaměstnavatel na kamery upozorní při vchodu do budovy. O každém prostoru, který kamery zabírají, musí být zaměstnanec informován. Jak jsem zmínil, monitorování je citlivá záležitost a má svá pravidla. Jeho účelem nesmí být vyhodnocování „produktivity zaměstnance“.
Shrnuto:
- Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance.
- Zaměstnavatel je povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a způsobech jejich provádění.
- Porušení obou výše uvedených zásad je pod sankcí inspektorátu práce a ÚOOÚ.
