Jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy je druh práce, na který je zaměstnanec přijímán. Druh práce může být dohodnut úzce či šířeji. Širší či užší vymezení druhu práce má vliv na dispoziční pravomoci zaměstnavatele při určování pracovních úkolů. Zákonem není blíže stanoveno, jak by měl být druh práce vymezen. Pokud by však druh práce byl vymezen tak široce, že by umožňoval zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci jakoukoli práci, šlo by o neplatně uzavřenou pracovní smlouvu.
Druh práce může být v pracovní smlouvě sjednán i alternativně, pokud zaměstnanec ovládá více prací. Sjednaný druh práce zpravidla vyžaduje bližší popis pracovních úkolů pro jednotlivé zaměstnance, které se nazývají pracovní náplní. Pracovní náplň je jednostranný příkaz zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednané práce v pracovní smlouvě. Takovou pracovní náplň může zaměstnavatel jednostranně měnit. Pokud je však v pracovní smlouvě uvedeno, že pracovní náplň je součástí pracovní smlouvy, musí být při každé změně dosaženo dohody.
Pracovní náplň je tedy bližší vymezení úkolů v rámci sjednaného druhu práce. Současně ji lze považovat za písemnou informaci podle § 37 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, který požaduje, aby zaměstnavatel zaměstnance písemně informoval o bližším označení druhu práce. Co přesně má obsahovat pracovní náplň, žádný právní předpis neřeší.
