„Tak já se jich vždycky ptám, jakou továrnu postaví na Krétě,“ uvedl makroekonom Jaroslav Ungerman k tématu eura a problémů souvisejících s řeckou ekonomikou. Rozhovor se totiž týkal jeho členství v poradním orgánu EU, v Evropském hospodářském a sociálním výboru. Za ČR je v něm zastoupeno dvanáct členů, kteří zastupují zaměstnavatele, zaměstnance a další skupiny občanské veřejnosti. Jako poradní instituce, která má být určitým mostem mezi orgány EU a organizovanou občanskou veřejností projednává celou řadu klíčových témat.
Rozhovor se nemohl vyhnout ani „eurospeaku,“ který reálný stav často spíše zatemňuje, než objasňuje. Jaroslav Ungerman ze svých zkušeností zmínil pojem „sestupná konvergence,“ který se rovněž na výboru objevil. Takovéto výroky ovšem jen zakrývají to, že euro některé země prostě nejsou schopné zvládnout.
Týká se to nejen krizí zmítaného Řecka, ležícího na periferii evropské ekonomiky, k němuž se váže úvodní citát tohoto článku. Je to také případ Itálie, která desetiletí v případě problémů provozovala politiku devalvace liry. Nyní tuto možnost nemá a ocitá se v pasti ekonomické stagnace, vysoké nezaměstnanosti, nezkroceného veřejného dluhu a bankovního sektoru, obtěžkaného značným podílem úvěrů v selhání.
Proto se rozhovor stočil nejen na úvodní konvergenční kritéria, ale především aktuální politiku vedenou Německa, které se snaží velmi odlišné ekonomiky „sešněrovat“ do jedné svěrací kazajky pomocí Fiskálního kompaktu či Paktu eura plus. Odlišnosti, dané už vzdáleností zemí od centra, přitom jsou ignorovány, jako kdyby nehrály žádnou roli.
Jaroslav Ungerman proto budoucnost eura vidí bledě. Dokud bude převládat „eurospeak“ nad jasným přiznáním reality, nelze euro považovat za úspěšný projekt. Proto ani nelze podle Ungermana doporučit vstup České republiky do Eurozóny.
http://ecofin.cz/video/41294/jaroslav-ungerman-o-nefunkcnosti-eurozony-a-nebezpeci-eurospeaku
