Do mezirezortního připomínkového řízení byl předložen návrh zákona o hromadných žalobách, ke kterému byla z připomínkových míst vznesena řada připomínek.
Hromadná žaloba je ve svém záměru užitečným nástrojem, její české provedení ovšem vykazuje v podmínkách českého procesního i hmotného práva řadu rizik a problém, protože obsahuje řadu institutů a pravidel radikálně se odlišujících od současného pojetí civilního sporného procesu. Typicky potlačuje na řadě míst základní princip civilního procesu, jímž je rovnost stran, princip žalobce jakožto osoby ovládající daný spor, princip „sám sobě si neškodit“ apod.
Zároveň je v současné době projednávána směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a zrušení směrnice 2009/22/ES. Přijetím zákona o hromadných žalobách dříve než bude přijata výše uvedená směrnice, se Česká republika odkloní od horizontálního přístupu Evropské unie ke kolektivnímu odškodnění, který by měl být dle Evropského parlamentu založen na společném souboru zásad respektujícím právní tradice a poskytujícím záruky, jež zabrání zneužívání soudních sporů.
Nejvíce problematické se jeví:
- že zákon nedostatečně upravuje, jakým způsobem by mělo být zabráněno v podávání účelových hromadných žalob, které by měly za cíl pouze poškodit žalovaného ani není nastavena dostatečná ochrana dobré pověsti a jména neoprávněně žalovaného. Rovněž není dostatečně upravena ochrana informací, kterými v rámci hospodářské soutěže žalovaný disponuje, a které náležitě před dalšími soutěžiteli ochraňuje. Zkušenosti s hromadnými žalobami ze zahraničí ukazují, že bývají často nástrojem konkurenčního boje. Ať už je cílem reputační poškození konkurenta, ochromení jeho podnikání zdlouhavým soudním bojem nebo snaha obstarat si prostřednictvím hromadného řízení přístup k citlivým údajům a know-how.
- že je zákon postaven na principu odhlašovacím (opt-out), což v praxi povede k tomu, že v soudním řízení budou projednávány abstraktní nároky a rozhodováno o náhradě škody v přibližné výši náležející osobám, které o to ani nebudou mít zájem, či se o tom dokonce ani nedozví. Princip přihlašovací (opt-in) se jeví vhodnějším i proto, že i návrh směrnice počítá také s tím, že by v případě, kdy nebude požadováno pověření od jednotlivého spotřebitele, mělo být umožněno spotřebitelům, kteří nemají pobyt v členském státě žaloby, aby se k žalobě připojili, a to právě tím, že výslovně udělí pověření. Opt-in by fungoval jako nejjednodušší řešení pro všechny situace a z hlediska spotřebitele není při správné úpravě o nic náročnější než aktivita, kterou by musel vyvinout pro dosažení uspokojení svého nároku v režimu opt-out.
- Že zákon neobsahuje dostatečnou garanci v osobách „hromadných žalobců“ (správci skupiny). S ohledem na klíčovou úlohu správce skupiny v hromadném řízení jde o osobu, jejíž odborné i mravní kvality budou skutečnou zárukou řádného využívání hromadných žalob i průběhu hromadného řízení. Na osobu správce by proto měly být kladeny vysoké odborné, ekonomické, mravní i odpovědností požadavky. Podmínky, které návrh zákona pro výkon funkce správce vyžaduje, jsou však zcela minimální a naprosto nesrovnatelné např. s požadavky na advokáty či insolvenční správce. Nejsou žádnou zárukou ani pro žalované, ani pro zastupované poškozené.
- Že zákon zcela opomíjí nutnost zajistit technicko-organizační a personální připravenost justiční soustavy. Hromadné řízení přinese nový typ řízení, který bude kapacitně velmi náročný. Nebude-li hromadné řízení při své široké aplikovatelnosti (řada připomínkových míst proto navrhuje v 1. fázi omezit pouze na spotřebitelské spory) dostatečně personálně, technicky a organizačně zajištěno, povede to k nepřiměřené délce řízení, a tím k nevymahatelnosti práva a zhoršování důvěry lidí v justici. Do toho rovněž vstupuje nejasná koncepce nového českého procesního práva, která následně může způsobit vzájemnou neadaptabilitu nového individuálního a hromadného řízení.
