I když se často zdá, že ekonomiku řídí úrokové sazby, hospodářská politika vlády nebo třeba cena ropy, významnou roli, která dokonce dokáže hospodářství „nakopnout“ nebo silně zbrzdit, mají naše nálady. Nebo spíše pocity a očekávání toho, jak se nám bude dále dařit, zda je ten správný čas koupit si auto, byt, pustit se do rekonstrukce či jet na dovolenou nebo raději každou korunu dvakrát obrátit. A podobně uvažují i firmy, které se rozhodují, zda je čas investovat, nabírat zaměstnance, expandovat na nových trzích či právě naopak. Jsou to naše představy o budoucnosti, i když pravdou je, že jsou samy ovlivňovány informacemi servírovanými našim okolím, médii, politiky apod.
I když se to na první pohled nezdá, tyto nálady mezi spotřebiteli a firmami lze docela dobře sledovat a měřit. Různé agentury a statistické úřady ve vyspělém světě dokáží měřit míru našeho optimismu či pesimismu, kterou pak sumarizují v ukazatelích důvěry v ekonomice, nálad a konjunkturálních průzkumů. Ty pak ekonomům napovídají, zda chceme více šetřit nebo utrácet (dokonce i za co), zda firmy očekávají růst či se chystají na recesi. Každý měsíc tak máme k dispozici solidní várku informací a my se teď můžeme na tomto místě podívat na ty nejnovější.
Podle červencových údajů statistického úřadu panuje v české ekonomice stejná nálada jako v předchozích měsících. Za touto relativní stabilitou se ovšem nachází dvě protichůdné tendence, a sice zvýšení důvěry firem a naproti tomu další ochlazení nálady spotřebitelů. Ta už není zdaleka tak výborná, jako byla na začátku roku, avšak o strachu z recese ze strany spotřebitelů ještě zdaleka nemůže být řeč.
Mírné zlepšení nálad mezi firmami jde na vrub průmyslu a službám. Výsledky průmyslových firem jsou pozitivní a nové zakázky zajišťují práci na necelých osm měsíců dopředu. Firmy nicméně ve stále větší míře pociťují, že pro další růst jim chybí zaměstnanci. A nedostatek zaměstnanců je v současné době stejně velkým problémem, jako těsně před startem recese v roce 2008. Setrvalým trendem už je klesající nálada ve stavebnictví, která souvisí s koncem krátkého stavebního boomu vyvolaného dočerpáváním evropských peněz. A žádné zlepšení nečekají stavebníci ani v následujícím půlroce. Je velmi pravděpodobné, že lépe jsou na tom v rámci stavebnictví firmy zaměřené na bytovou výstavbu, naproti tomu stavebníci orientovaní na veřejné zakázky a komerční výstavbu pociťují stále nedostatek nových zakázek. A nakonec klesá i optimismus mezi spotřebiteli. Podle statistického úřadu se zvyšují obavy ze zhoršení celkové ekonomické situace v nejbližším roce a s ním spojenou nezaměstnaností. Obavy z inflace však spotřebitelé nemají. Není divu, když téměř žádná inflace už třetím rokem není.
Celkové výsledky spotřebitelských a podnikatelských nálad jsou oproti loňskému roku slabší. Nejde o nic dramatického, co by naznačovalo propad ekonomiky. Jde spíše o fakt, že loňský čtyřprocentní růst ekonomiky byl natolik výjimečný a prozatím neopakovatelný. Aktuální míra našeho optimismu tak koresponduje se všeobecným zpomalením ekonomiky, jejíž růst se bude pohybovat mezi dvěma a třemi procenty. Zásadní je, že zakázky (snad s výjimkou stavebnictví) se vyvíjejí pozitivně a vedle toho spotřebitelé nijak zásadně nemění své chování. Ba právě naopak, protože útraty v obchodech dosahují v letošním roce rekordní úrovně.
