Má žena pracuje v ústavu pro mentálně postižené. Vedoucí tohoto ústavu se rozhodl, že na dva měsíce uzavře jednu část pracoviště a že si její zaměstnanci mají vzít všechnu dovolenou a na to co nekryje dovolená, tak že mají mít neplacené volno. Může zaměstnavatel takto postupovat? A pokud ano, neměla by za toto nucené neplacené volno zaměstnanci náležet nějaká mzda, když se jedná o překážku ze strany zaměstnavatele? A jak je to v tomto případě s platbou pojistného sociálního nebo zdravotního?
Nejdříve k dovolené:
Nástup na dovolenou určuje zaměstnancům zaměstnavatel, ale musí být dodržen postup podle § 217 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Dobu čerpání dovolené je totiž zaměstnavatel povinen určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
V praxi se bohužel tento postup nedodržuje, rozvrh dovolené se nedělá vůbec nebo „jen, aby se neřeklo“.
V případě, který je v dotaze uveden, se zaměstnanci nástupu na hromadnou dovolenou neubrání, takto zaměstnavatel rozhodl. U hromadného čerpání dovolené musí zaměstnavatel dodržet postup dle § 220 ZP, může takto nařídit čerpání 2 týdnů dovolené. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, měla by tuto otázku se zaměstnavatelem projednat. Rozhodně by neměla být celá dovolená na krytí provozních problémů zaměstnavatele, k tomuto účelu dovolená neslouží. Čerpání dovolené je individuálním právem každého zaměstnance.
K neplacenému pracovnímu volnu:
Zákoník práce pojem neplacené pracovní volno nezná. Ovšem v ustanovení § 199 odst. 1 ZP se píše, že jestliže zaměstnanec nemůže konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než uvádí § 191 ZP, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu ve stanoveném rozsahu pracovní volno. V některých případech s náhradou mzdy. Jedná se ale o důležité osobní překážky na straně zaměstnance stanovené nařízením vlády č. 590/2006 Sb. Například nezbytné lékařské vyšetření, doprovod rodinného příslušníka na lékařské vyšetření, vlastní svatba apod. Od tohoto ustanovení však je možné se v souladu s § 363 ZP odchýlit a dohodnout se na dalších osobních překážkách v práci. Ať už se jedná o krátkodobé či dlouhodobé neplacené volno.
Zaměstnavatel tedy může a nemusí žádosti zaměstnance o neplacené volno vyhovět. Záleží na provozních podmínkách, jako je množství zakázek, možnost zástupu apod. Možnost poskytnout neplacené pracovní volno lze dokonce ošetřit kolektivní smlouvou či vnitřním předpisem, který může obsahovat konkrétnější podmínky. Kupříkladu právě čerpání neplaceného volna za účelem studia, péče o děti do čtyř let věku po skončení rodičovské dovolené nebo v době školních prázdnin.
Neplacené volno však nelze zaměstnanci nařídit. Na neplaceném volnu se může zaměstnavatel se zaměstnancem pouze dohodnout. Skutečnost, že zaměstnavatel v určitém období nemůže přidělovat zaměstnancům práci podle pracovní smlouvy, nemůže řešit nařízením neplaceného volna. V takovém případě se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP a po dobu jejího trvání náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
Pro úplnost dodávám, že v době neplaceného volna není zaměstnanec nijak chráněn před výpovědí ze strany zaměstnavatele. Nejedná se totiž o ochrannou dobu v souladu s ustanovením § 53 ZP. Samozřejmě není zabezpečen mzdou nebo platem. Pokud např. v době čerpání neplaceného volna onemocní, nemá nárok na náhradu mzdy v době prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Po skončení neplaceného volna mu zaměstnavatel přidělí práci podle pracovní smlouvy a v místě sjednaném v této smlouvě jako místo výkonu práce. Zaměstnanec se tak po návratu do práce nemusí nutně vrátit na své původní pracoviště (na svou původní židli).
Neplacené volno má ještě další důsledky, a to odvod sociálního a zdravotního pojištění. Jedná se o pracovní volno neplacené, tudíž není z čeho v této době odvádět pojistné. Zaměstnavatel musí za každého zaměstnance odvádět zdravotní pojištění (netýká se situací, kdy zaměstnání nevzniká, např. dohoda o provedení práce s odměnou do 10 000 korun měsíčně či dohoda o pracovní činnosti s odměnou do 2 499 korun měsíčně). Výjimkou jsou osoby, za které platí pojistné i stát. Ty platí ze skutečně dosaženého výdělku bez doplatku do minimálního vyměřovacího základu. Jedná se o příjemce důchodových dávek, studenty, osoby čerpající rodičovský příspěvek nebo osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku atd. V uvedené kategorii však musí být u příslušné zdravotní pojišťovny přihlášeny.
Za zaměstnance musí být odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tj. z minimální mzdy, která pro rok 2017 činí 11 000 Kč, takže minimální výše zdravotního pojištění činí 1 485 Kč. Pojistné hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Co se týče pojistného na důchodové pojištění, pokud neplacené volno trvá celý měsíc, pojistné se neplatí a tento měsíc je pak měsícem nepojištěným.
