Zaměstnavatel vydal vnitřní předpis, kterým mimo jiné určuje zaměstnancům povinnosti v době jejich dočasné pracovní neschopnosti. Mám dotaz, zda je zaměstnavatel oprávněn ukládat zaměstnancům povinnost hlásit předem svému zaměstnavateli jakékoliv změny ve smyslu změn režimu povolených vycházek, odchody k lékaři na kontroly, rehabilitace a podobně. Toto je zaměstnanec podle předpisu povinen hlásit telefonicky zaměstnavateli, a pokud tak neučiní, je mu uložena peněžitá sankce a tato je odůvodňovaná „možným planým výjezdem“ kontrolní skupiny, kterou si zaměstnavatel najímá od bezpečnostní agentury. To platí i v případě, že se nepřítomnost zaměstnance na uvedené adrese dodatečně prokáže jako oprávněná, ale předem neohlášená.
Ustanovení § 301a zákoníku práce zaměstnanci ukládá výslovně povinnosti spojené s režimem dočasně práce neschopného pojištěnce (tento pojem není totožný s pojmem léčebný režim), tedy dodržovat stanovený režim, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Dodržování těchto povinností je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, od 1. 1. 2014 v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností uvedených ve větě první. Umožnit kontrolu znamená, že zaměstnanec by měl mít na adrese, kterou uvedl svému ošetřujícímu lékaři, řádně označen funkční domovní zvonek se svým jménem anebo u jmenovky uvedeno telefonní číslo svého mobilu.
Dosti často se stává, že se zaměstnanci vymlouvají, že jim někdo před prováděnou kontrolou domovní zvonek rozbil, a proto nebyl dostižen na této adrese.
Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení těchto povinností vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, příslušné okresní správě sociálního zabezpečení a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu. Sankce za prokazatelné porušení povinností dočasně práce neschopného zaměstnance mohou spočívat v neposkytnutí nebo snížení náhrady mzdy v nemoci zaměstnavatelem, a to se zřetelem na závažnost porušení. V případě porušení těchto povinností zvlášť hrubým způsobem je zaměstnavatel oprávněn přistoupit k výpovědi z pracovního poměru namísto snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy. Je nutno říci, že v praxi se s tímto výpovědním důvodem nesetkáváme.
Zaměstnavatel není oprávněn kontrolovat léčebný režim zaměstnance, který ani nezná, tedy nehledí na to, jakým činnostem se zaměstnanec v době nemoci, včetně vycházek, věnuje. Léčebný režim je oprávněna kontrolovat jen okresní správa sociálního zabezpečení prostřednictvím svého lékaře, a to i v období prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti.
Podle mého názoru lze považovat vnitřní předpis zaměstnavatele v části, kterou jsou ukládány povinnosti zaměstnancům (hlášení před odchodem na kontrolu k lékaři, na rehabilitaci a podobně) za vydaný v rozporu se zákoníkem práce. Podle ustanovení § 192 odst. 6 zákoníku práce má zaměstnavatel možnost si tyto údaje zjistit u ošetřujícího lékaře. Povinnosti zaměstnance v této souvislosti obsahuje věta poslední citovaného odstavce a jedná se o povinnost zaměstnance umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností – zdržovat se v místě pobytu a dodržovat rozsah povolených vycházek. Zaměstnavatel si povinnost „umožnit“ svým výkladem rozšiřuje nad rámec zákona a toto rozšíření může hraničit i s protiprávním vyžadováním citlivých osobních údajů od zaměstnanců.
Více povinností nad rámec zákona obecně může zaměstnavatel ukládat zaměstnanci pouze smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to na základě ustanovení § 4a odst. 2 zákoníku práce.
K poslední části dotazu, který se týká ukládání finančního postihu při nesplnění povinnosti zaměstnance hlášení změn v režimu vycházek, návštěvy lékaře, rehabilitace a podobně, lze uvést, že tyto sankce jsou ukládány v rozporu s ustanovením § 346b odst. 1 zákoníku práce, jelikož zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat.
Pokud lze ještě vzít v úvahu názor, že povinnost zaměstnancům je ukládána v rozporu s právem, je i jakákoliv sankce protiprávní.
