Zákoník práce v § 141 odst. 1 stanoví, že mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. V rámci uvedeného období musí být u zaměstnavatele podle § 141 odst. 3 zákoníku práce sjednán, stanoven nebo určen pravidelný termín pro výplatu mzdy.
Mzda se v současné době zpravidla vyplácí bezhotovostním způsobem na účet zaměstnance. Přesto existují případy, kdy se mzda vyplácí v pracovní době na pracovišti, což se může týkat zejména zaměstnavatelů – fyzických osob v zemědělství a je užitečné znát zákonná pravidla týkající se zvláštních situací jako např. když zaměstnanec onemocní.
Pro tento případ je v § 142 odst. 3 zákoníku práce stanoveno, že nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.
Pokud zaměstnanec doručí zaměstnavateli doklad o pracovní neschopnosti, jedná se o vážný důvod, pro který se nemůže dostavit k výplatě. Situaci může řešit i zaměstnanec sám tím, že pošle pro výplatu osobu, které by vystavil písemnou plnou moc k vyzvednutí výplaty. Pokud toto řešení nepřichází v úvahu a mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nedojde k jiné dohodě, je zaměstnavatel, jak bylo výše uvedeno, povinen poslat výplatu zaměstnanci poštovní poukázkou na adresu jeho bydliště.
Je nutní doplnit, že zaměstnanec není povinen souhlasit s návrhem zaměstnavatele, že mu dlužnou mzdu vyplatí až po skončení jeho pracovní neschopnosti. Zaměstnanec by ale měl zaměstnavateli sdělit, že s jeho návrhem nemůže souhlasit a že žádá o neprodlené vyplacení dlužné mzdy.
Pro zaměstnavatele je dobré vědět, že pokud zaměstnanci vyslovují nesouhlas s vyplacením mzdy po skončení pracovní neschopnosti, obsahuje často sdělení, že nebude-li jim mzda vyplacena, nezbývá jim než se se žalobou obrátit na soud.
Důležité je rovněž vědět, že pokud zaměstnanci v důsledku opožděné výplaty mzdy vznikne škoda, např. v podobě poplatku nebo penále za zaměstnancem neuhrazenou platbu, má právo uplatnit náhradu takové škody vůči zaměstnavateli. Pokud zaměstnavatel takovou škodu na výzvu zaměstnance neuhradí, lze předpokládat, že zaměstnanec bude náhradu požadované škody uplatňovat vůči zaměstnavateli žalobou u soudu.
A konečně je nutné upozornit zaměstnavatele i na to, že pro nevyplacení mzdy nebo jakékoliv její části ani do 15 dnů po uplynutí její splatnosti, tj. pro nevyplacení mzdy za např. prosinec 2016 nejdříve 16.2.2017, může zaměstnanec v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatelem okamžitě zrušit pracovní poměr. Při takovém skončení pracovního poměru zaměstnanci podle § 56 odst. 2 zákoníku práce náleží náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Zaměstnanec má také možnost obrátit se na příslušný inspektorát Inspekce práce s oznámením, že mu zaměstnavatel nevyplatit řádně a včas mzdu. Za takové porušení zákoníku práce může inspektorát práce uložit zaměstnavateli pokutu. Inspektorát práce však nemůže zaměstnavateli uložit, aby zaměstnanci dlužnou mzdu vyplatil. Inspektorát práce v rámci řešení takovéhoto konkrétního případu může shledat i jiná pochybení zaměstnavatele a to možná závažnější, než byla chybné „nešťastné“ řešení výplaty mzdy zaměstnanci v době nemoci.
